OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
https://www.youtube.com/watch?v=8YVoVVxypOE
Jestli někomu chybí tahle skvělá kapela, může vyzkoušet album The Waspkeeper (2011) od jejich krajanů Talanas. Ta podobnost je místy až zarážející, ale rozhodně bych je neoznačil za pouhou kopírku. Mimochodem, nevíte někdo, jak to momentálně s Akercocke vypadá? Od poslední studiovky o nich nebylo moc slyšet, ale pokud vím, tak rozpad zatím oficiálně neohlásili.
Parádní alternativní DEATH.
diky chlapci:) a snad sa blyska na lepsie(pre niekoho horsie?) casy:)
Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone - mam docela rad, tohle jiste zajimava pozvanka na dalsi chod, diky, ..., ale kurnik tech zajimavych veci je ted strany Qvanta, tezko hledat chvili kdy to poradne na / poslouchat.
Tak, tak. Já si to myslím už dávno. Arrow píše dobře a hodně se mi trefuje do vkusu. Jen houšť...
Musím pochváliť recenziu s ktorou naprosto súhlasím, myslím že nielen ja by som uvítal aby Arrow písal viac
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek