VEIL OF CONSPIRACY - Shape of Grief
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vynikajuce album. Mozno to neni nic svetoborne, ale po tych rokoch to furt bavi
Mě se taky zpěvák zamlouvá tak minimálně na úrovni Marcolina.
Album je jako všechno od Candlemass kvalitní, nicméně občas už mi chybí ten opravdu silný riff. Pecky jako Emperor of the void nebo Of stars and smoke nemají chybu, ale některé skladby mi místy připadají skoro až nudné, což je - vzhledem k mému vztahu vůči této kapele - už skutečně co říct.
Nejlepším albem zůstává Nightfall a nejlepší peckou "At the gallows end."
Lowe se mi zamlouvá mnohem více než Messiah M. , který mi, nevím proč, moc nesedl... Proto se mi nové album zamlouvá mnohem více než předchozí počin a řekl bych i že na novince jsou mnohem lepší písně... Chtěl bych se zeptat , jestli se chystá i retro v podobě Epicus Doomicus Metallicus....?
hm a já, kdybych měl dělat nějaký žebříček, tak bych současného zpěváka dal na první místo, nejsem ale grafoman :-D
Nevím jak vám, mě se to líbí.
ja to zrovna vcera poslouchal v aute a jsem moc spokojen, jakozto nejsem zadny doom vedec a candlemassolog. Zpevak v pohode, docela mi obcas evokuje Dickinsona nebo toho borce Warrela Dane. Jsem prijemne prekvapen, cekal jsem hodne fnukani tohle pekne odsypa.
candlemass-king of the grey islands
No já si myslím,že právě zpěvák Robert Lowe je ozdobou alba.Už když jsem ho poprvé slyšel na desce Into the depths of sorrow od Solitude Aeturnus,jsem si říkal,že tenhle týpek by se perfektně hodil ke Candlemass.Jinak nejl.skladba je Of Stars and Smoke.
Vynikající deska, vynikající zpěvák!! Ostatně jako všechno od CANDLEMASS. Pravda, na vokály nebylo tolik času, ale příště se ještě víc potvrdí správná volba zpěváka.
Ještě připomenu, že na digipackové verzi jsou 2 songy navíc. Solitude a At The gallows End jsou staré kousky nově nazpívané Robertem Lowem, ale jsou v obráceném pořadí než jsou otištěny. I hoši v Nuclear Blastu občas neznají klasiku.
Do riti, chcel som povedať mladý a ešte aj hluchý. :))) Sorry za offtopic. :)
Práveže je starý a hluchý. :)
jj, louis je z tych mladsich..
Téměř plně souhlasím s Pokim. Pana Louise omlouvá pouze to, že je ještě mladý a nemá dostatečný přehled a odstup od dění na metalové scéně.
To Poki:
Nebuď hysterický ,tebe sa ešte nestalo ,že si sa stotožnil s niekoho názorom?Tak to máš potom dosť ťažké!Honit Ego?!Vole kde chodíš na také blbiny?
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Vložit diskusní příspěvek