OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EP Change of seasons tam řadit nebudu - to je jako skladba nad všema nejvýše. Škoda, že tomu chybí ještě zbytek - byla by na prvním místě...
Môj Top 5 DREAM THEATER
1.
2.
3.
4.
5.
Tak abych nechyběl no:
1.Scenes from a Memory
2.Awake
3.Imiges & Words
4.Six degrees of inner turbulence
5.Octavarium
6.Falling into Infinity
7.When dey and dream Unite
8.Systematic Chaos
9.Train of Thought
Dlouhodobě podle obliby a soudržnosti,ne nutně podle kvality:
1.Awake
2.Train
3.Scenes
4.6Degrees/Systematic/Images/Falling
...Octavarium řadím až uplně nakonec
..ony tyhle žebříčky jsou zrádný když vidím co se dostane na poslední místa....Systematic není špatný album ani Falling ale zkrátka tyhle mám radši
Samozrejme.
ozzy : urcite to napis do vsech clanku o DT v avenue, v zadnem pripade to nesmi zapadnout!
Momentálne:
1. Systematic Chaos
2. Octavarium.
3. Scenes From A memory Pt. 2
4. Images And Words.
5. Awake.
6. A Change Os Seasons
Keď sa to zmení, určite vám to sem napíšem.
taky chci -
1. Scenes
2. 6DOIT
3. 8varium
4. Awake
5. Asi zbytek
Jo James LaBrie ... určitě jedny z nejlepších výšek v současném progresu, ale strašlivě je nadvyužívá... jeho zpěv se mi zřejmě nejvíc líbí na Awake.
1. Six Degrees Of Inner Turbulence (CD 2)
2. Scenes
3. Awake
4. Falling Into Infinity
5. Octavarium
ostatní alba už jsem si opravdu dlouho nepustil, nevím proč, asi necítím důvod se k nim vracet jinak než prostřednictvím živáků.
Rudi: bych uvítal .) děkuji
.........
Milda: Divím se, že právě Tobě, jako homosexuálnímu sportovci, se LaBrie nelíbí. Já osobně se v těch jeho očích naprosto ztrácím, James má neuvěřitelně sexy pohled.
ajáj, ďalší DT evergreen :o)) poďme hlbšie!
LaBrie RULES!!!
a recenzia na jeho poslednú sólovku bude. musí! (c)Stray
jj, částí bez zpěvu bych uvítal klidně 95% jejich tvorby
podle nalady veci mezi/vcetne scenes from memory a 6 degrees vesmes spise songy/casti bez zpevu...
:o))
momentálne:
01. "Falling Into Infinity"
02. "Scenes... "
03. "Images And Words"
04. "Awake"
05. "Systematic Chaos"
Žebříčky!!!!!!!!!! Ou jé, žebříčky! Nehádejte se a dělejte žebříčky!
1. Images & Words + Awake
2. Change Of Seasons
...dlouho nic...
3.Scenes From A Memory
...dlouho nic...
4. Six Degrees + WDADU
...dlouho nic, pak vše ostatní
jaj
Rudi: Ajo, já jsem to špatně přečetl a pobral. Teď už souhlasím, omlouvám sa Rudi :* .
Hellrider, tak, ako som napísal. POS mám tiež rád celé roky a novým albumom ma šokovali. Novinka od DT sa mi páči, ale podobne (v dobrom slova zmysle) šokujúcich momentov tam veľa nie je.
podľa mňa je posledný počin pain of salvation geniálna vec...
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek