OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Length ~72:00 ----> smetny kos
no tak ja na to jebem :DDDD
*pardon
http://en.wikipedia.org/wiki/Ki_(Album)
http://en.wikipedia.org/wiki/Ki_(Album)
Tak nějak by mě zajímalo, zda si Devin užívá zimního spánku nebo ho už svrběj prsty a chystá pro nás něco zajímavého:-O nevíte někdo něco o tom ;-)
hej tuším to tam vraví :-)
No bodejť, na tu skvělou fošnu jsem, jak jen je tohle možný, zapomněl. Bonusy jsou (zejména Centipede, v refrénu je to na skvrnku na slipech) excelentní. A z živých věcí mě nejvíc bere S.Y.L.
Jo a co to tam Dev praví za životní moudro před tou kanální druhou polovinou Oh my...? "Get down, there... and suck my buddies.. cock"? Rozuměl jsem správně?
Já zase od SYL nejraději poslouchám "No Sleep 'Till Bedtime" - zejména ten závěr: In The Rainy Season, Far Beyond Metal, Japan a snad nejúžasnější song od Devina Centipede!!!
V závěsu je asi Alien, City a v poslední době kvituji (a to velmi) i zprvu zavrhované "The New Black" - taky sakramentsky dobrá deska.
Mne sa od SYL najviac páči Alien.
První poslech byl tristní, skoro v žádném případě jsem se nechytal. Dlóóóuhý a a nechytlavý... Pak z čiré úcty k Devinovi další poslech, to už se začalo chytat, pak třetí...... a už to budu poslouchat nejmíň po třicátý a nemůžu se nabažit. Báječná deska.
Biomech - 10 na desátou, nej album všech dob
Infinity - kromě kraviny Bad Devil dechberoucí
Physicist - nejzvláštnější album, tvrdost smíchaná s jemňounkými krásnými melodiemi, věci jako Material a Kingdom patří k tomu nejlepšímu, co kdy složil...
Terria - nádhera, vonící louka, ptáčkové... Fluke je největší hitovka snad jeho celé tvorby
Accelerated... - sakramentsky tam chybí ty vícehlasy - jaktože to ještě nikdo nezmínil? Trošku pokles, věci jako Suicide nebo onanózní Away mě fakt neberou, navíc Slow Me Down - co to má být? Jakoby to složil Habera, hevíkový bublegum
Synchestra - pár vynikajících věcí, nějaká ta vata (Gaia) a ještě větší srajda než Slow... - tentokrát se zovoucí Vampira (opravdu dementní popěvek)
Heavy As..... - dvě zásadní pecky plus "docela zajímavé skladby". Nic extra
City - nadčasová věc.. sakra co bych dodal... "masakr s úsměvem na lících". Taká řežba a přitom zahraná s takovou lehkostí, fak nechápu, jen zírám. Underneath... má jakousi posvátnou, magickou sílu
SYL - skvělá deska, poslkládaná z riffů, za který by jim ostatní metalový kapely platily v melounech. Poslední třetina Consequence je hudební orgasmus
Alien - chytlavé riffy předchozího alba vystřídány hraním si s aranžema. Vedle klenotů typu Skeksis jsou tu laciné průhledné odrhovačky jako Possessions. Nikdy mě to album nechytilo úplně za srdce
The New Black - tři měsíce intenzivního poslechu, den co den. Nikdy mě žádný album tak dlouho neudrželo v pozornosti. Jedna hymna vedle druhé, nejchytlavější a nejnápaditější deska SYL. Neskutečné, neskutečné, neskutečné. Navíc skvěle ozvučené. Zbytečná je snad jen krapet profláklá srandička Far Beyond Metal
Tak to je asi tak všechno, slovy klasika. Omlouvám se za chyby a stylistiku, léčím se z ohavné opice
me tenkrat pri prvnim poslechu City dost pripominalo extremnejsi Ministry
rolo ad dhg: to by me fakt nenapadlo. jediny, v cem bych slysel nejakou podobnost, kdyz o tom premyslim, je akorat tak ten industrialni nadech a mozna jeste trochu v tom, ze jak dhg na poslednich albech, tak townsend na prvnich, pouzivali docela psychopaticke postupy :)
sólovky mám rád všetky ale srdcovka je predsa len Terria
Nejlepší SYL je určitě "City", co se týče "nářezovitosti" má možná "Alien" navrch, ale už tam nejsou ty dokonalý melodie (hlavně All Hail The New Flesh a největší pecka Underneath The Waves). Heavy... není špatný, ale zdaleko to není ono, SYL je až na pár songů celkem obyč, New Black ddto.
Ze sólové tvorby Terria jasně první, dvojka asi Ocena Mach nastejno s Physicist (co proti týhle desce všichni-včetně Devina :) -máte ?), Infinity, Accel, Synchestra je taky skvělá...akorát ten Ziltoid mě zatim nechytnul
dreckus - [17.7.2007 23:31]
To jsme na tom do puntíku stejně :)
od SYL mám najradšej City a Allien, no adebut to je dobrý psychovýplach, najmä prvé dve skladby bohovsky šlapú, no a niektoré momenty mi tam pripomenú DHG, by ma zaujímalo či to tam ešte niekto iný počuje :-)
hmmm, pekna debata pani ;))
heh, to si dokonce presne pamatuju, jak jsem se k nemu dostal - pres recenzi ve Sparku na City (kde to bylo tusim dokonce album mesice :). Tehdy jsem urcite nelitoval (jako obvykle, kdyz jsem se recenzemi ze Sparku ridil :))
City mi nepride iba ako mlyncek, podla mna je to dost sofistikovany narez (Oh, My Fucking God alebo Underneath The Waves), tie dalsie dosky mi prisli uz dost obycajne, hoci suhlasim, ze nadpriemerne. A som rad, ze som sa k Devinovi dostal prave cez tie prve pociny :-)
"vic zajima ten mlynek na maso nez rafinovanost" (konkretne v pripade townsenda, popr. extremniho metalu, nikoliv obecne)
nech je to akokolvek, "Skeksis" je najlepsia skladba, aku Townsend kedy spravil, detox nedetox :)
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek