Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Length ~72:00 ----> smetny kos
no tak ja na to jebem :DDDD
*pardon
http://en.wikipedia.org/wiki/Ki_(Album)
http://en.wikipedia.org/wiki/Ki_(Album)
Tak nějak by mě zajímalo, zda si Devin užívá zimního spánku nebo ho už svrběj prsty a chystá pro nás něco zajímavého:-O nevíte někdo něco o tom ;-)
hej tuším to tam vraví :-)
No bodejť, na tu skvělou fošnu jsem, jak jen je tohle možný, zapomněl. Bonusy jsou (zejména Centipede, v refrénu je to na skvrnku na slipech) excelentní. A z živých věcí mě nejvíc bere S.Y.L.
Jo a co to tam Dev praví za životní moudro před tou kanální druhou polovinou Oh my...? "Get down, there... and suck my buddies.. cock"? Rozuměl jsem správně?
Já zase od SYL nejraději poslouchám "No Sleep 'Till Bedtime" - zejména ten závěr: In The Rainy Season, Far Beyond Metal, Japan a snad nejúžasnější song od Devina Centipede!!!
V závěsu je asi Alien, City a v poslední době kvituji (a to velmi) i zprvu zavrhované "The New Black" - taky sakramentsky dobrá deska.
Mne sa od SYL najviac páči Alien.
První poslech byl tristní, skoro v žádném případě jsem se nechytal. Dlóóóuhý a a nechytlavý... Pak z čiré úcty k Devinovi další poslech, to už se začalo chytat, pak třetí...... a už to budu poslouchat nejmíň po třicátý a nemůžu se nabažit. Báječná deska.
Biomech - 10 na desátou, nej album všech dob
Infinity - kromě kraviny Bad Devil dechberoucí
Physicist - nejzvláštnější album, tvrdost smíchaná s jemňounkými krásnými melodiemi, věci jako Material a Kingdom patří k tomu nejlepšímu, co kdy složil...
Terria - nádhera, vonící louka, ptáčkové... Fluke je největší hitovka snad jeho celé tvorby
Accelerated... - sakramentsky tam chybí ty vícehlasy - jaktože to ještě nikdo nezmínil? Trošku pokles, věci jako Suicide nebo onanózní Away mě fakt neberou, navíc Slow Me Down - co to má být? Jakoby to složil Habera, hevíkový bublegum
Synchestra - pár vynikajících věcí, nějaká ta vata (Gaia) a ještě větší srajda než Slow... - tentokrát se zovoucí Vampira (opravdu dementní popěvek)
Heavy As..... - dvě zásadní pecky plus "docela zajímavé skladby". Nic extra
City - nadčasová věc.. sakra co bych dodal... "masakr s úsměvem na lících". Taká řežba a přitom zahraná s takovou lehkostí, fak nechápu, jen zírám. Underneath... má jakousi posvátnou, magickou sílu
SYL - skvělá deska, poslkládaná z riffů, za který by jim ostatní metalový kapely platily v melounech. Poslední třetina Consequence je hudební orgasmus
Alien - chytlavé riffy předchozího alba vystřídány hraním si s aranžema. Vedle klenotů typu Skeksis jsou tu laciné průhledné odrhovačky jako Possessions. Nikdy mě to album nechytilo úplně za srdce
The New Black - tři měsíce intenzivního poslechu, den co den. Nikdy mě žádný album tak dlouho neudrželo v pozornosti. Jedna hymna vedle druhé, nejchytlavější a nejnápaditější deska SYL. Neskutečné, neskutečné, neskutečné. Navíc skvěle ozvučené. Zbytečná je snad jen krapet profláklá srandička Far Beyond Metal
Tak to je asi tak všechno, slovy klasika. Omlouvám se za chyby a stylistiku, léčím se z ohavné opice
me tenkrat pri prvnim poslechu City dost pripominalo extremnejsi Ministry
rolo ad dhg: to by me fakt nenapadlo. jediny, v cem bych slysel nejakou podobnost, kdyz o tom premyslim, je akorat tak ten industrialni nadech a mozna jeste trochu v tom, ze jak dhg na poslednich albech, tak townsend na prvnich, pouzivali docela psychopaticke postupy :)
sólovky mám rád všetky ale srdcovka je predsa len Terria
Nejlepší SYL je určitě "City", co se týče "nářezovitosti" má možná "Alien" navrch, ale už tam nejsou ty dokonalý melodie (hlavně All Hail The New Flesh a největší pecka Underneath The Waves). Heavy... není špatný, ale zdaleko to není ono, SYL je až na pár songů celkem obyč, New Black ddto.
Ze sólové tvorby Terria jasně první, dvojka asi Ocena Mach nastejno s Physicist (co proti týhle desce všichni-včetně Devina :) -máte ?), Infinity, Accel, Synchestra je taky skvělá...akorát ten Ziltoid mě zatim nechytnul
dreckus - [17.7.2007 23:31]
To jsme na tom do puntíku stejně :)
od SYL mám najradšej City a Allien, no adebut to je dobrý psychovýplach, najmä prvé dve skladby bohovsky šlapú, no a niektoré momenty mi tam pripomenú DHG, by ma zaujímalo či to tam ešte niekto iný počuje :-)
hmmm, pekna debata pani ;))
heh, to si dokonce presne pamatuju, jak jsem se k nemu dostal - pres recenzi ve Sparku na City (kde to bylo tusim dokonce album mesice :). Tehdy jsem urcite nelitoval (jako obvykle, kdyz jsem se recenzemi ze Sparku ridil :))
City mi nepride iba ako mlyncek, podla mna je to dost sofistikovany narez (Oh, My Fucking God alebo Underneath The Waves), tie dalsie dosky mi prisli uz dost obycajne, hoci suhlasim, ze nadpriemerne. A som rad, ze som sa k Devinovi dostal prave cez tie prve pociny :-)
"vic zajima ten mlynek na maso nez rafinovanost" (konkretne v pripade townsenda, popr. extremniho metalu, nikoliv obecne)
nech je to akokolvek, "Skeksis" je najlepsia skladba, aku Townsend kedy spravil, detox nedetox :)
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek