Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pri tomto feste mam dojem, ze sa vraciam v case........furt tie iste kapely...furt dookola. Pri kapelach v tomto roku, mam dojem ze sa vraciam do roku 2009....chjo
Ale vike asi ne.
Radalf - [11.7.2009 14:52]
Lenže ja to viem.
Randalf : Aháááá :-)jo táák to jééé ;-)
Já si myslím, že drtivá většina z vás asi neví (no offence), jak hrozný je si způsobit úraz s trvalými následky vlastní vinou, kdy člověk ví, že stačil jinej pohyb, stačilo tam nejít, bejt o fous opatrnější a bylo by všechno v pohodě.. garantuju vám, že jakmile se takový člověk probudí v nemocnici bez nohy, tak i kdyby měl iq 60, tak si velmi bolestivě uvědomí, jaký byl kokot. A nepotřebuje to slyšet opakovaně dokonce ani od Vikeho:)
Myslel som to tak, že trebár telefonisti za volantom skôr dorazia niekoho iného ako seba, viem o čom hovorím, až príliš dobre, povedal by som.
Jako jak? Když někomu skočej na hlavu? Když budeš udržovat vzdálenost mimo rádius šněrování, máš to v pohodě:)
vike - [10.7.2009 15:29]
Irónia je v tom, že takíto hlupáci skôr ublížia niekomu inému ako sebe.
No, na Brutalu to není o moc jiný, i když jsou tam závory. Ale některý existence tam po pár pivech nezastaví ani plot kolem muničáku.
flames: Souhlas, je to sice smutné, ale sám jsem se mnohdy divil, že se to nestalo už dříve-když jsem to tam viděl. Po 5ti pivech si všichni myslí, že ten vlak zozdrtí pěstmi v rytmu Dragonforce :-)
Zas z toho nedělejte tragédii, shodou okolností kousek dále ve Zlíně na té samé trati (tuším v Přílukách) nebo třeba na Vsetíně se takové věci stávaly poměrně běžně a na metalopls ani čárka. Na Moru je nechráněný přejezd a obří množství lidí, čistá statistika je neúprosná, jednou se to stát muselo, i když to jistě vyzní velmi arogantně, ale prostě to tak je. Vemte dvacetitisícové město a kolik nehod tam je, třeba jen skrz telefonování v provozu atd.
Teda nic v zlom ale telefonovat na trati je este horsie ako na tom blbom schodisti
brutus: info od jednoho známého "Jinak co jsem slyšel, tak to bylo tak, že ona telefonovala a jak houkl vlak tak se lekla, zakopla a spadla na koleje, a vlak to bohužel nestihl zabrzdit :(", ale čert ví, jestli tomu tak opravdu bylo
tak záleží jak se to stalo jestli někde přebíhala koleje tak....
DRŽ HUBU!!! ! !!! !!!! !!! ! !!! !!!! ! ! !! ! ! !
tak tak, proto mi vas neni lito, debilove //:=]
Jj, kor v dnešní uspěchané době.
to nedělej, může tě cokoliv srazit... a soucitu si nezasloužíš! !! !
pche, jdu si stoupnout na přecpané schodiště a zavolat Rudimu!
jaj neni nad ritni alpinisty a potrefene husicky //:=]
<offtopic />
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek