OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Immolation som nevidel co spatne trochu mrzi..
Vader asi moje TOP festivalu..
..a Red Harvest ma tiez pekne prevalcovali. Urcite sa pockat oplatilo.. kto nevidel nech ho mrzi do konca zivota a tak nech sa stane..
ZYKLON - Ani z desek mě až tak moc neberou, ale na Tryma bylo pokoukání víc než poutavý, takže spokojenost.
KEEP OF KALESSIN - Očekával jsem otřesnej sound - jak se na Metlopoli traduje o jejich živých vystoupení - a byl jsem docela mile překvapenej. Ne, že by bylo všemu skvěle rozumět, ale stačilo to na to, že oblíbenou píseň "Crown Of The King" jsem si užil. Nešlo než nevěřícně kroutit hlavou nad výdrží bubeníka.
IMMOLATION - U mě jeden z vrcholů festivalu. Takhle nějak si představuju zajímavě pojatej deathmetal, kterej ač neni žádná technická ani progresivní orgie, nevypůjčuje si orientální motivy a-la NILE, dokáže znít úplně jinak než všichni ostatní. Maximálně profesionální práce. Narozdíl od většiny mám rád hlavně jejich novější tvorbu (zejména umírněné a poněkud zadumané "Harnessing Ruin"), tudíž proti playlistu nemám co namítnout. Naprostá spokojenost.
MADDER MORTEM - Pro mě osobně největší zklamání a to i přesto, že šlo o rozhodně nejlíp nazvučenou kapelu celýho festu. Těšil jsem se na potemnělou zádumčivou atmosféru s hutnými riffy v pozadí a dočkal jsem se nějaké vesnické odrhovačky/tancovačky, která splnila moje očekávání jen v případě kusů "Breaker Of Worlds" a "Rust Cleansing", což jsou ovšem takové hymny, že se zkazit snad ani nedaj. Všechno ostatní vyznělo příšerně. Už teď je mi jasný, že novýmu albu se obloukem vyhnu, protože evidentně postrádá přesně to, co mám na MM rád. A burcování a povzbuzování diváku a snaha znít děsně energicky a heavy mi v případě takovýhle kapely vyloženě vadilo - docela silně to narušovalo atmosféru, na kterou jsem se těšil. Škoda.
VADER - Můj oblíbenej koncertní tělocvik opět nezklamal. Jeden z nejlepších koncertů VADER, kterej jsem viděl (a viděl jsem jich hodně). Skvělej sound, skvělej playlist (snad jen "Wings" mohla zaznít), vynikající nasazení. Ultimátní nářez.
DYING FETUS jsem bohužel taky neviděl a trochu mě to mrzí. Ale co...
I'd run ten miles to get away from Red Harvest.
ja uz som ich raz videl a po tom zazitku by som na nich cakal maximalne do pol dvanastej.
no ze ste si nechali ujst Red Harvest to je fakt hamba.to by som vydrzal aj do 4 rana.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek