Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Immolation som nevidel co spatne trochu mrzi..
Vader asi moje TOP festivalu..
..a Red Harvest ma tiez pekne prevalcovali. Urcite sa pockat oplatilo.. kto nevidel nech ho mrzi do konca zivota a tak nech sa stane..
ZYKLON - Ani z desek mě až tak moc neberou, ale na Tryma bylo pokoukání víc než poutavý, takže spokojenost.
KEEP OF KALESSIN - Očekával jsem otřesnej sound - jak se na Metlopoli traduje o jejich živých vystoupení - a byl jsem docela mile překvapenej. Ne, že by bylo všemu skvěle rozumět, ale stačilo to na to, že oblíbenou píseň "Crown Of The King" jsem si užil. Nešlo než nevěřícně kroutit hlavou nad výdrží bubeníka.
IMMOLATION - U mě jeden z vrcholů festivalu. Takhle nějak si představuju zajímavě pojatej deathmetal, kterej ač neni žádná technická ani progresivní orgie, nevypůjčuje si orientální motivy a-la NILE, dokáže znít úplně jinak než všichni ostatní. Maximálně profesionální práce. Narozdíl od většiny mám rád hlavně jejich novější tvorbu (zejména umírněné a poněkud zadumané "Harnessing Ruin"), tudíž proti playlistu nemám co namítnout. Naprostá spokojenost.
MADDER MORTEM - Pro mě osobně největší zklamání a to i přesto, že šlo o rozhodně nejlíp nazvučenou kapelu celýho festu. Těšil jsem se na potemnělou zádumčivou atmosféru s hutnými riffy v pozadí a dočkal jsem se nějaké vesnické odrhovačky/tancovačky, která splnila moje očekávání jen v případě kusů "Breaker Of Worlds" a "Rust Cleansing", což jsou ovšem takové hymny, že se zkazit snad ani nedaj. Všechno ostatní vyznělo příšerně. Už teď je mi jasný, že novýmu albu se obloukem vyhnu, protože evidentně postrádá přesně to, co mám na MM rád. A burcování a povzbuzování diváku a snaha znít děsně energicky a heavy mi v případě takovýhle kapely vyloženě vadilo - docela silně to narušovalo atmosféru, na kterou jsem se těšil. Škoda.
VADER - Můj oblíbenej koncertní tělocvik opět nezklamal. Jeden z nejlepších koncertů VADER, kterej jsem viděl (a viděl jsem jich hodně). Skvělej sound, skvělej playlist (snad jen "Wings" mohla zaznít), vynikající nasazení. Ultimátní nářez.
DYING FETUS jsem bohužel taky neviděl a trochu mě to mrzí. Ale co...
I'd run ten miles to get away from Red Harvest.
ja uz som ich raz videl a po tom zazitku by som na nich cakal maximalne do pol dvanastej.
no ze ste si nechali ujst Red Harvest to je fakt hamba.to by som vydrzal aj do 4 rana.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Vložit diskusní příspěvek