THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
aaa, uz aj ty si v zlatom fonde:)
myslím, že máš tedy něco se zrakem nebo ti dělá problém vnímat souvislosti.
(a teď můžeš mít pocit triumfu, že ti nadále odpovídám :p)
(no jo, už v téhle diskusi mlčím)
No veď práve že nemáš, ale aj tak to robíš. :)
ano, často mám fakt co dodat k recenzím/reportům/rozhovorům z české metalové scény :p
Jestli já jsem si to nemyslel...!
Napadlo mě, že se jedná o nějakou srandu, ale maje zrovna chutě do psaní, řekl jsem si: "Inu, co...?" :)
A takisto nesmieš chýbať ty. :))
mně zas připadá, že pod žádným RIPovým článkem nesmí chybět pár jeho kamarádů ;))
da2 vyhrava
Takze Da2 se chytil jako prvni :-))))
RIPovi recenze jsou samo paradni, ja jen malinko rejpal. Myslel sem ze pod zadnou z RIPovych recenzi nemuze chybet demet co se sveze na neortodoxnim a mimochodem naprosto paradnim stylu jeho psani. viz kuprikladu brilantni recenze na koncert Meshuggah pri ktere jsem se opravdu nasmal a neveril jsem ze to nekdo vezme vazne.
Peace
dáda boduje! :)
Jééé, to je ale pěkná recenze. Mě se náhodou RIPovy články velice líbí. Jsou neotřelé a čtivé, přesto sdělné. Neobsahují sice patřičné množství milionkrát zopakovaných frází a všeobecně srozumitelných výrazů jako "pregnantní", "progresivní" či "tlačit na pilu", nedodržují ani doporučenou formu novinového sloupku popsanou tak pěkně v knize pana Bedřicha Nudného "Jak Psát Články O Hudbě, Které Nikomu Nic Neřeknou, Ale Zaplní Přesně To Správné Místo Na Stránce" (vydalo nakladatelsví Vaše Vojsko v Bukurešti roku 1957), dokonce ani nepopisují jednotlivé skladby akord po akordu, nicméně i neznalému čtenáři dokáží poskytnout právě to množství informací, které potřebuje. Laskavý čtenář by ovšem neměl trpět absencí základních smyslů, především pak smyslu pro humor. Všudypřítomné předsudky (například vůči autorově osobě), kterých je dnes pomalu víc v UG než v mainstreamu, pak pochopitelně dojem z četby taktéž kazí...
moooc pěkný:-) jako fakt
Zvouček moc pěknej, nejsilnější stránka jsou zpěvy (škoda že už to takhle kluci spolu netáhnou) a nepotřebuju to tolik pitvat :-) jinak ještě ten bordel v tý 4. písničce je fakt humus, fuj!
Ale, Jardo, tak zlé to zase nie je. :)
Ach jo...
No jo RIP zas recenze uplne na houby, rekl bych ze tato recenze je jeste tak tridu dve mistama i tri nize nez report z Meshuggah. Mysli si snad autor ze ctenare zajima ze neumi hrat na bassovou kytaru. Zovialnejsi ton bych mu snad i odpustil ale zjevna snaha se zalibit kapele (snad aby ho vzali k sobe) to je do nebe volajici. RIPe zamysli se nad sebou jsi ostudou metalopolisu tve recenze jsou spatne, jejich vyzneni trapne a kdyz nevis co psat tak se to nesnaz obalit spoustou vaty.
super vtipna a prima recka! epcko jsem neslysel, jen ukazky a myslim ze to taky bude v poho :)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek