OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
TESTAMENT - The New Order - zpět na článek
-
Mileator
2.1.2008 20:07Prvý Testament ktorý som počul. Bolo to v 88.-om v decembri a to bol u mňa začiatok konca Metallica-y. Spolu s Exodus to bolo vtedy neskutočne silné a neprekonatelné. Až kým neprišiel Extreme Aggression...
Ondrajs
1.1.2008 23:59No myslím, že Testament takový úspěch jako jiní neměli - ostatně to opakovaně tvrdili členové kapely už pěkně dlouho; Low byl ve své době (na tu super kvalitu) prodejní propadák......
Lemmy
1.1.2008 22:13Pamatam ako tuto kazetu doniesol na strednej spoluziak z Madarska.Nadhera
Zase sme len pocuvali a neucili sa!Xentrix
1.1.2008 19:57Bože, tohle to je lahůdka, hlavně Disciples of the Watch. K tomuto LP mám malou osobní perličku - když jsme s kámošem na ZŠ na přelomu let 88/89 začínali poslouchat thrash, přinesl odkudsi z burzy kazetu, na níž bylo nahráno LP And Justice for all od Metallicy. Celé to mělo být dohráno právě Testament The new order. Kámoš si to poslechl a půjčil mi to, ovšem s výhradou, že tam žádnej Testament není, že je to celé jen Metallica. Já to sjel a ten Testament jsem taky nepoznal!! S odstupem docela ostuda :-) , ale díky tomu dokážu pochopit, proč někdy nezkušené ucho tvrdí, že je to všechno jeden kravál :-)
Zetro
1.1.2008 16:20Vcelku dobra recenzia na naozaj jeden z milnikov ,a este teraz ma mrazi!
Pche nedame sa vysmiat
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek