THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jo
přiléhavé tempo,výborné kytary a ještě lepší vokál. "the time the place the..... magnum opus"...ovšem Edgemont nevyužil hlasového potenciálu. to, co dělá dnes je naposrání...bohužel
Tak to teď poslouchám a hodně dobrý. Srovnání s Black Sabbath není od věci, hlavně v melodických vokálních polohách. Samozřejmě, místo těch Sabbatích odlehčenějších rock´n ´rollovějších pasáží tady naopak přichází ještě přitvrzení, zpomalení a zatěžkání, ale jistý průnik množin tam je:))
Burning pič?
už ti z tý Tarji hrabe, ne?:)) Nebo je to snad burning bitch?
kua, sorry :)
jako fakt nechápu, jak může někdo pochybovat o tarjiné kráse:
http://www.xichty.cz/images/articles/cache/A190CC58-C635.jpg
kavron - [30.10.2008 18:15]
To je právě to, že spolky jako Sunn O))) a Khanate (i když u nich mám ještě hodně co dohánět, to je fakt) na mě zdaleka tak silně nepůsobí. Za to BW - pár minut a jsem v rozkladu :)
konecne!
btw Stuart Dahlquist a BRAD vystoupí se svojí současnou kapelou Asva 27.1. v Praze v Chapeau
http://www.last.fm/event/820573
No, pokiaľ je Burning Witch pre teba na hranici únosnosti, tak čo potom Khanate? Skladby Stillborn a Warning Signs považujem za jedny z najlepších v rámci doom/stoner/sludge žánru.
pro mě je BW vyloženě na hranici únosnosti, mám pocit, že jsem tu desku nikdy nevydržel až do konce...
za to klobouk dolů :o)
Hm, tak tahle kapelka nějak unikla mé pozornosti, ale já si to asi seženu. Podle recenze to zní zajímavě.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek