Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jo
přiléhavé tempo,výborné kytary a ještě lepší vokál. "the time the place the..... magnum opus"...ovšem Edgemont nevyužil hlasového potenciálu. to, co dělá dnes je naposrání...bohužel
Tak to teď poslouchám a hodně dobrý. Srovnání s Black Sabbath není od věci, hlavně v melodických vokálních polohách. Samozřejmě, místo těch Sabbatích odlehčenějších rock´n ´rollovějších pasáží tady naopak přichází ještě přitvrzení, zpomalení a zatěžkání, ale jistý průnik množin tam je:))
Burning pič?
už ti z tý Tarji hrabe, ne?:)) Nebo je to snad burning bitch?
kua, sorry :)
jako fakt nechápu, jak může někdo pochybovat o tarjiné kráse:
http://www.xichty.cz/images/articles/cache/A190CC58-C635.jpg
kavron - [30.10.2008 18:15]
To je právě to, že spolky jako Sunn O))) a Khanate (i když u nich mám ještě hodně co dohánět, to je fakt) na mě zdaleka tak silně nepůsobí. Za to BW - pár minut a jsem v rozkladu :)
konecne!
btw Stuart Dahlquist a BRAD vystoupí se svojí současnou kapelou Asva 27.1. v Praze v Chapeau
http://www.last.fm/event/820573
No, pokiaľ je Burning Witch pre teba na hranici únosnosti, tak čo potom Khanate? Skladby Stillborn a Warning Signs považujem za jedny z najlepších v rámci doom/stoner/sludge žánru.
pro mě je BW vyloženě na hranici únosnosti, mám pocit, že jsem tu desku nikdy nevydržel až do konce...
za to klobouk dolů :o)
Hm, tak tahle kapelka nějak unikla mé pozornosti, ale já si to asi seženu. Podle recenze to zní zajímavě.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek