Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uffffff. Je pravda, že tahle zima byla dlouhá, ale zas tak teplo si tady dělat nemusíme
páni, když se dělaj recenze na tak suprový klasiky jako Def Leppard, což takhle starý Saxon??
Def Leppard je na môj vkus príliš presladená kapela.
Recka Hysteria vyjde za tři týdny. :)
V-dur & redakce: Ten odkaz na Histerii je nefunkční, jinak na levé straně v diskografii nemáte žádné další řadové album vysvícené jako zrecenzované. Jen Best Of : http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1974
slabota
No já bych zůstal co se nadšení recenzenta z této fošny týče raději při zemi!! Mě On Through The Night připadal už kdysi jako hodně jednoduchý a plochý. Prostě takový Hardroček bez velkých ambicí.. Jo to následující HIGH¨N DRY to už je jiný kafe, to mě podlomilo kolena. O PYROMANIA nemluvě.Potom už dle mě šlo jen o laciný pop rock čimž si Lepardi sami naběhly což je vidět dneska jsou totálně za zenitem.!!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek