OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stephen: Aha, vida, a já už kapelu a jejich ega podezříval ze všeho možného...děkuji
Tak ako som sa potešil,keď som spatril na stole cd od tejto kapely,tak rychlo to pominulo pri počuvani samotneho albumu. Vlastne hudobne ma DH ani nesklamali.Je to naďalej ich trošku netradičný podany mix death a black metalu. Dosť zložite hudobné prvky, viac určené skôr pre naročnejšich posluchačov,zaujimavé melodie či totalne besnenia doplnené o klavesy, to všetko je na vysokej úrovni.Mne osobne prekáža ,či skôr si nemôžem zvyknúť na zvuk celej nahravky.Ak si predstavím tento matroš s kvalitnejším zvukom, tak je to jednoznačna bomba. Škoda,v tejto hudbe je toľko vynikajúcich a kvalitnych napadov...Doporučujem ľuďom,ktori holdujú viac ,tak zvanýym technickým metalom.
Body.7,5
Mordred: Recenze zmizela z důvodu komunikačního šumu v redakci, byla určena pro časopis Spike. Nová recenze se každopádně připravuje.
Len preto som sa pýtal, že oni s poľskými kapelami odohrali celkom dosť akcií, ale o hraní s Vader som nepočul:-)
ehm tak jsem si to spletl:-D nebyli to oni:-D
Ostrava - TNT (dávno neexistuje)...byl to tuším březen možná najdu ještě vstupenku:o)
Kde hrali s Vader?
tohle byla předkapela Vaderů na mém vůbec prvním metalovém koncíku...uff tak 8 lez zpátky...matadoři:-D
...docle aby mě zajímalo, proč zmizela recenze na tuto nahrávku z Abyssu, kde ji doslova popravili kvůli zvuku, s čímž musím bohužel souhlasit....
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek