Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taky si myslím, že ten WHITE LION nepostavil přes zákaz ostatních tří bývalých spoluhráčů. A když se dávaj dohromady i takový hudlaři jako Twisted Sister, tak proč by Tramp neoživil White Lion?
Příliš kruté; nějak si na chleba vydělat musí ... a když celý život dělá jen muziku, těžko může dělat něco jiného; ostatně jeho projekty, přestože vyhořely, rozhodně nebyly špatné. S falešnými Saxon bych to nesrovnával.
Mike Tramp je zkratka ubozak, prevlikac kabatu a nenazrane prase. Jinak si nedokazu vysvetlit fakt, ze si dovolil reinkarnovat kapelu, ackoliv sam vzdycky byl jen pouhou 1/4nou - ano tak silne byli ostatni osobnosti (a nemyslim jen Vitta Brattu - btw asi jeden z poslednich kytaristu, ktery dokazal prinest neco noveho do kytarove hry).
Pote co mu vyhorelo X solovych projektu tak to zkusil napred "opatrne" s albem Remembering White Lion a ted tohle. Trikrat fuj a hanba, stejne nesmyslna zalezitost jako napr. Graham Ollivier´s Saxon a podobni srandisti.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek