Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
u jense podle me ani tolik nejde o barvu hlasu jako spis o frazovani, funguje spis jako dalsi nastroj bez kteryho by album bylo vyrazne ochuzeny
nothing je skvely album, ale na chaosphere a d.e.i. nema..
no fajn, a aky je rozdiel medzi tymto a tym, co som napisal ja?
brutusacek: akoze 8.5 je malo? :)
jestli v-dur napsal to co napsal proč hodnocení 8,5 ?
stray jens je prostě takovej a do jejich hudby se hodí doporučuju opět sjet desky a jense poslouchat poloh tam má víc než dost
rudi: perfektní koment!!!! ten se tomu asi přiblížil nejvíc :)
s názorem Koscj souhlasím nejvíc, asi jako jediný tu desku slyšel víckrát a pochopil jí
RadicalCult právě desku vůbec nepochopil nebo neslyšel....co jak víc měli meshu na obZen předvézt? je to jejich nejodlehčenějších desek vůbec, z kterých právě ta pohoda přímo číší....
podla mna ...uplne divna recenzia! za 1. Nothing je skvely album - spasm najvacsia vypalovacka (aj ked na D E I a Chaosphere ...nema:-D )a k obZen ..... HAAKE hra zase ako maly metalovy strasne nasrany arytmicky Boh:-D ...gitaristi to pekne roztacaju Bleed ..tak uchylny(? :-D ) riff som dlho nepocul... , nebudem tu rozpisovat jednotlive skladby,lebo vsetky su Meshuggacky metalovo skvele:-D ,..u mna to vyhrava obZen ( aj ked Pravus alebo lethargica no a tak :-d )...............prosim vas nemozte ich styl nazyvat jedn. MATH METAL .....,lebo Post trash death neviem co...znie uplne blbo :-D kedze je to ich styl by to mal byt MESHUGGAH METAL :-D
james ty po jednom poslechu hodnotíš že to je tuctový??? na té desce jsou takové pasáže, které meshu nikdy předtím nestvořili, deska stejně rozmanitá jako nothing, spousty nápadů, nálad....no ..
tak mezi ostatní tvorbou MESHUGGAH je tohle nejspíš hudebně nejbohatší, bohužel také strašně nevyvýžený - obsahuje jak brutálně nenávistný věci, tak i totálně apatický kousky... pro někoho plus, mě se to tady nelíbí - ale album je rozhodně nejvariabilnější...
aha plzeňského krejzydajmonda :)
radalfek: tym myslis koho?
IMHO je to naprosto v pořádku, navíc, když nebodoval...
recenze je super, album taky..
..ale na rovinu mi neni jasne, proc se ke kapele vyjadruje nekdo kdo je zanrove uplne mimo a vadi mu absence cisteho vokalu
mne sa to veľmi páči, viac ako Catch 33 trošku menej ako Nothing (remastar mám na mysli)
ehm
stáhnul jsem, poslechl, byl asi hodinu nadšen a pak to u mě zapadlo v zapomnění. Přijde mi to takový tuctový. Chlapci jsou nasraní, to ano, ale tak nějak uměle. Takovej technotrashhardcoregrindmetal. Dal bych tak 6tku.
Pokud pro to nemáš nějaký důkaz a nezdůvodníš, jak to souvisí s tématem, dostaneš ho.
V-DUR
a podle mě je V-dur gay .. dejte mi ban!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek