MÚR - Múr
Islandská mláďata se nepokrytě inspirují svými idoly a dělají to skvěle. Jejich modlami jsou ALCEST, SÓLSTAFIR a CELESTE. Na debut jde o zvukově i aranžérsky velmi silný materiál jenž je pro mě slibným příslibem do budoucnosti.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já se s dovolením přidám. Mnou nej hodnocené desky
Lovehunter - 9
87 - 9,5
Restless hearts - 10
na chuť jsem moc nepřišel
Slip of the tongue - 7 (má ale pár vyloženě pecek, hlavně balad)
a Slide it in - 5,5
Snad 10/10, ne? :-)
1987 9/10
Slip of the tongue 1/10
no tak to ja bych pridal minimalne Is This Love a Sailing Ships, ale u me jsou to v podstate skoro komplet desky 87+89.
Inac krom verzi 82 a 87 existuje Here I Go Again jeste tusim ve verzi 94 - porizenou spesl pro Greatest Hits a to je teda neskutecnej kyc a teplota :o)
Z nových pak...Still Of The Night, Looking For Love, Slip Of The Tongue, Now You´re Gone, Here I Go Again 87, Judgment Day a Wings Of The Storm.
nevim, me prijde ze Whitesnake 1977 - 83 = prumernej nicim vyjimecnej blues/hard/rock(par dobrejch skladeb OK, ale i ty nakonec vyznely poradne az v jinym provedeni-viz Crying in the Rain, Here I go Again), kterej navic soucasne delal kde kdo mnohem lip. Takze se jim podle me naprostym pravem nedostavalo dostatek publicity atd.
Asi bych si netroufnul vypichnout uplne nejlepsi val od WH(jakoze jen jeden), ale Don´t Break My Heart Again by tam stoprocentne nebyla. Ta je u me spis ve skupine "skvostu" typu Paranoid a Smoke on the Water a nejen proto, ze to hrala a porad hraje kdejaka vesnicka zabavovka :o)
Já tedy nevim, asi jsem trochu divnej :-)), ale já mám prostě jejich původní blues rockovou tvorbu na stejný úrovni jako tu pozdější slavnější éru. Třeba taková "Don´t Break My Heart Again", to je snad nejlepší skladba Whitesnake.
Dobrá, dobrá...uznávám, že ten koncert v listopadu 97´- nebyl uplně zas až tak kolosální (byl prostě jenom dobrý)...ale když v té době přijeli, byl jsem tak nadšen a čučel na to z první řady, že to pro mě prostě skvělý bylo, samozřejmě s tím DVD z roku 2006 z Londýna se to srovnávat nedá, to je lahůdka ve všech směrech. Včera jsem koukal do půlnoci. .))
Stray : no OK, pastorale jsou v tomhle pripade moc prisnej verdikt, spis se hodi neco jako "zaprdenej hardrock".
Jinak po Slip of the Tongue nebyli WH 6 let tak uplne u ledu. Tusim v letech 1994/5 probehlo mensi turne na podporu kolekce Greatest Hits(mimochodem vyborne sestavene). Koncertni stace myslim citali hlavne Rusko, ale objevili se taky napr. v Bratislave.
Vlastnim DVD zaznam(celkem kvalitni na vic kamer, asi televizni prenost) jednoho koncertu ze St. Peterburgu a jako dobry no, ale proti sestave(a vykonum) z let 89/90 a te soucasne proste podstatne nizsi liga.
Jo a v tom 97 v maly sportovni jsem byl taky a bylo to ovsem cokoliv jinyho jen ne "vyborna hardrockova podivana". Hosi se asi museli citit dost blbe kdyz je smetla v podstate predkapela(avizovana jako celkem utajeny special guest) Bruce Dickinson. Mozna to bylo trochu zpusobeno Coverdalovymi nemocnymi hlasivkami(koncert se v pulce dokonce prerusil a zbytek kapely strihnul instrumentalku)
Já v "Slide It In" vidím skvělý přechod od původní tvorby WS k té americké pozdější pompě. Výborné album!
Hudebni skladba evokujici venkov a vesnickou atmosferu :o)
Pastorale? Co to je?
Jeste jsem objevil chybku kolem alba Slide It In: M.Moody odesel, protoze chtel skoncit. To M.Galey musel kapelu opustit kvuli zraneni ruky, ktere si privodil kurioznim zpusobem. V Nemecku po nejakem tahu sli se Sykesem uplne zliti pres parkoviste a rekli si ze skakat pres auta neni vubec spatnej napad :o). No ale vypili toho zrejme dost, takze pri jednom takovym skrobatickym vykonu proste Sykes pristal na ruce Galeymu a bylo vymalovany.
Kazdopadne je to jedno, tu desku stejne nemam rad - pastorale jsou z ni citit na sto honu :o)
1987 - 9/10
Slip of the Tongue - 9,5/10
Restless Heart - 10/10
:)
Inak co sa tyka tejto ery, shhlas s Imothepom, obdobie predtym mi az tak super nepride.
jo - a pro vsechny moje "kamarady" :o) - tu posledni fotku mam v originale! :o)
jsem kokot - Vandenberg nahral solo do Here I Go Again.
V Crying . . . je samozrejme naprosto jasnej Sykes :o)
Vyborny miniprofil, tuhle eru mam podstatne radsi nez tu popsanou v prvnim dile(tehdy pro me Whitesnake vlastne predstavovali jen uplne obycejnou bluesrockovou kapelu s originalnim zpevakem, ale material jde proste uplne mimo me). De facto pro me od nich existuji jen dve alba: 1987 (taky nazyvano Serpes Albus) a Slip of the Tongue - u toho diky za vypichnuti! Hodne lidi(vcetne samotneho pana Coverdala) to album shazuje a dost hanobi praci Steva Vaie, ktery ale podle me tu desku v podstate zachranil a predelal v klenot(neni uveden jako spoluautor ani u jedne skladby, ale jeho vliv je neprehlednutelny:o) - krom toho, ktere kapele se podarilo po vrcholne desce takhle suverenim zpusobem udrzet latku kvality?)
Mala oprava u alba 1987 - A. Vandenberg na tenhle opus magnum nahral pouze solo do Crying in the Rain(a musim rict, ze vyborne - jedno z mych nejoblibenejsich) - ale jinak ani skrt - pripojil se ke kapele az byla deska skoro hotova, resp byl vyhozen J. Sykes(samotne pripravy a realizace alba 1987 by vydaly za samostatny profil)
:-*
Hrozný
Apropo, jejich muzika... ale nic
.......
Tak tady začíná být zatraceně horko, viz. poslední fotka.
Zatím se kloním k pozitivním názorům. Unylost minulých nahrávek se sice úplně nevytratila, ale jestliže to v předchozím případě byla příjemná akademická nuda, tak tentokrát můžeme hovořit o emoční pestrosti a schopnosti vtáhnout alespoň dále pod povrch.
Odpálit hned na úvod největší hitovku na albu samozřejmě vtáhne do dalšího poslechu. Ten nabídne solidní heavy metal amerického střihu, ale takovou pecku jako "Satana" už zde neuslyšíte. O kapánek více mi vyhovovala komplexnější tvář z minulé desky.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Vložit diskusní příspěvek