MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Treblinka
http://www.centurymedia.com/newsdetailed.aspx?IdNews=13275&IdCompany=3
Vec nazoru.
Monster som daval aj bezprostredne po legendarnom Creatures of the night a bavil/bavi ma viac, samozrejme ze na Lick it up to nema ale Sony buch to da v pohodicke :-)
Spiritual genocide je asi prvy album po reunione , ktory mi riffmi pripomina zlate 80ky a nesie ich legendarny rukopis. Co skladba to napad. Vokalne Schmier tiez super, asi ako na prvom HEADHUNTER. Som rad ze novinka nie je len bezbrehy narez typu The Antichrist.
Kiss a Destruction? Podle mého bylo Sonic Boom lepší než letošní Monster a Spiritual Genocide je zklamání na celé čáře a to jsem nic moc nečekal...
Skutocne, The Scarred People je fakticky silne navykovy matros.Mna ale nahravka dostala hned od prveho posluchu. Uzasne je ako sa Edlundovi podarilo z tych par minimalistickych motivov poskladat takyto skvost. Je to o feelingu a ten tu je mierou vrchovatou…
A to som este pred mesiacom mal TIAMAT za vyhoretu a sebekopirujucu legendu. Taketo mile prekvapenia na muzyke milujem. Inak zda sa mi ze rok 2012 bol veleuspesny pre taketo prekvapenia , viacere zijuce legendy sa zaktivizovali k prekvapivo silnym albumom, snad najlepsim za dlhe roky
(kreator, kiss, destruction, rush, threshold, asphyx, anathema …)
Sice jsem nedávno psal, že se ke The Scarred People nebudu dále vyjadřovat, jelikož mě nahrávka plně pohltila. Nicméně je nutné poznamenat, že se nevyplatí tuto desku zatratit po prvním poslechu. Je to zkrátka další tiamatovský nadstandard, který své přednosti odkrývá po malých krůčcích. Je to sice opět "ujeté", ale co víc čekat od působivého skloubení Pink Floyd, Sisters of Mercy a doom metalu? Tiamat opět potvrzují svůj post králů metamorfóz, který své poddané nikdy nezačne nudit a nezklame.
Premna tak isto vyborna doska.Som fanusikom hlavne novsej tvorby Tiamat,takze ja som uplne spokojny stym co spachali.Trefna je poznamka o tom zvuku rytmicaku.To je fakt nieco naco som si musel prvych par pocuti zvykat.Preco zrovna takyto "kybel custom"zvuk rytmicaku to som moc nepochopil.Ale v konecnom vysledku je to detail ktory celok v tomto pripade vobec nekazi.
Autothrall je fakt dobrej, ale má svoje úlety:) Některá jeho hodnocení, např. Kinga jsou nicméně dost kontroverzní. Thrash a death většinou trefí dost dobře. Tiamat jdou nicméně mimo mě ...
Autopilot. Scarred samozrejme.
autotroll?
Po dlhych rokoch to tam opat je !!!
Takze s plnou vaznostou a po x-nasobnych vypocutiach musim s radostou tu pritomnym oznamit , ze TIAMAT – Shaterred people je brutalne skvely album.
Mna osobne po 13 rokoch od vydania Skeleton Skeletronopat priviedol k Johanovi Edlundovi. Album je taky rockovejsi a pristupnejsi A Deeper Kind Of Slumber ,11 kusov a absolutne ziadna vata. Ma to cisty zvuk,subtilne ale inteligentne aranze, nadherny cover a carovna vybrnkavacka Tiznit bola urcite odcudzena :-) samotnemu Mikovi Ackerfeldtovi zo skrine , co je aj na HERITAGE pocut... Jedina drobnost asi len vyhulenejsi zvuk rytmicaku co ale v gothike nevadi.Johan nie je zaiste ziadne spevacke eso ale novinku odspieval neuveritelne citlivo a ta jeho unava v hlase ma dostala na celej ciare. Lepsi vykon som doteraz od neho este nepocul. Po tohtorocnych lahodkach od RUSH a THRESHOLD som dostal pod stromcek tretiu extrachutnu lakocinku.
Vseobecne hodnotenia su taktiez velmi pozitivne, takze reci ze je cas skoncit s TIAMAT ci o vyluhovanom cajicku su poriadne mimo misu …
8/10 u http://destructive-music.com/?p=2936
8/10 u http://www.metal-temple.com/site/catalogues/entry/reviews/cd_3/t_2/tiamat-the-scarred.htm
4/5 u http://www.metalunderground.com/reviews/details.cfm?releaseid=7510
95% od samotneho Autothralla!
http://www.metal-archives.com/reviews/Tiamat/The_Scarred_People/351316/l
U mna top dvojka v celej diskografii hned po Deeper kind a 9-ka jak prase ...samozrejme keby to tu bolo kde zavesit :-(
The scarred people
Prve dojmy z novinky su velmi prijemne a suhlasim skor so zastancami tohto albumu. Vokal mi pripomina este viac A.Eldritcha zo Sisters of mercy, je z toho citit Floydov, vyzrelost a taky prirodzeny fatalisticky smutok, ziadna prvoplanovita tragika typu kamion vam presiel vaseho psa a urobil z neho Hame pastiku a preto je cas skoncovat so zivotom, vobec nie. Skor mam pocit ako keby v nejtemnejsej noci motyl smrtihlav sadol na nadherny, rozkvitnuty ale smrtelne jedovaty blen , vypil opojny kalich az do dna a bol pritom stastny. S takymi emociami pracuje Johann Edlund :-)))
Ja osobne by som ani veľmi nechcel, aby sa Tiamat nejakým spôsobom posúvali veľmi ďalej, súčasná podoba mi totiž mimoriadne vyhovuje. Okrem toho sa počas svojej kariery naexperimentovali celkom dosť a nový Wildhoney aj tak asi očakávať nemôžeme. Mne osobne sa novinka páči veľmi :)
Ak by som diskografiu Tiamat rozdelil na éru pred "Deeper Kind Of Slumber" a po ňom, u mňa jednoznačne to najlepšie z novej éry spolu s "Prey"
V rámci objektivity už raději dále nebudu hodnotit - už to nemůžu poslední dny vypnout :-)
Novinka v pohode,ked som si pustil pred chvílou the astral sleep po nej widhoney tak si myslím,že úplne prirodzený vývoj...aj ked wildhoney sa prekonať nedá...u mna v pohode 9 z 10...Tiamat je moja srdcovka...tak hodnotenie nového albumu nieje objektívne.
Novinku určitě nepovažuji za nějaký velký propadák. Kapela samozřejmě natočila i lepší desky (Wildhoney, Deeper Kind...), ale i o dost horší.
Tak nakonec mě deska The Scarred People docela chytla. Má to opravdu něco do sebe. Nějaké to "lepidlo", které desku nějak uceluje, se tam po čase najde, ale nespojuje ji celou; pořád zůstává album vesměs nevyrovnaným. Zatím 8/10.
hm je to dosť divné, ale od "Judas Christ" je to s menšími obmenami stále to isté, tá istá "kostra" podľa čoho aj Tiamat ľahko človek identifikuje, vypočuť sa to dá, ale hneď ma to začne nudiť a často sa k opätovnému vypočutiu posledných albumov nevraciam, skôr si pustím ostatné albumy pred "Judas Christ"... inak ten bol vydaný v roku 2002 a za desať rokov vydali iba spolu s ním štyri albumy a to už aj o niečom svedčí... (podľa mňa najslabšie v ich discografii a dosť aj na jedno kopyto :-)
The Scarred People
mell - taky jsem nějakej rozpačitej, po ukázkách jsem čekal nějakou "gotickou jízdu" ... nechápu, proč cca půlka desky se drží toho "pohodovýho" a pomalýho tempa... Pravda, Tiamat, pořád nějak přeskakovali v náladách na samotných albech, ale vždy (a to myslím i na Amanethes) to dokázali nějak efektivně "slepit", což tady mám pocit, že je zde dokonalej chaos... nějak sám nevím, jestli se mi to líbí nebo ne... přitom něco to do sebe fakt má, ale jak říkám, nevím, co si o tom mám myslet.
Tiamat - The Scarred People
Po vypočutí nového albumu mám pocit, že je na čase asi s tým skončiť, podľa mňa to nemá už význam sa takto motať stále v kruhu, po štyroch rokoch som čakal, že sa niekam posunú, ožijú, alebo čo a ono sa nič podstatné neudialo, snaha natočiť pohodové dielko sa podľa mňa nevydarila - pár "éterických" sól to nespravý - nezachráni... je to ako s reklamami na vložky, stále nové, ale aj tak je to vždy na p.ču len :-)
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek