THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no tak zrovna u Crowbar ta image vybudovaná uměle asi není...prostě banda ožralů a feťáků :)
Fakt mimo příklad, klofáči existujou už 20 let a jejich image (jakkoli nevýrazná) se měnila.
když se podíváš na jejich fotky, tak jsou to celkem normální chlapíci... chápu, kdybys třeba vytáhl CROWBAR.
hm
a teď se zkus přenést o 20 let zpět a zasadit tam ClawNfinger a budou taky trapný.....s oblečkama.......každej se holt neoblíká podle poslední mody a nesleduje modní trendy a vlivy.....
james
Clawfinger sú dosť odveci príklad, čo sa imidžu týka...
Jasně že viděl, třeba Use Your Brain je dobrá deska. Rozhodně mi jejich image nepřišla tak do očí bijící jako u JP :o)
cože?
to jako fakt jo? a viděl jsi je někdy? normální uskákaný kluci s kapucema, trošku kérky, muzika nic moc. Pár akordů, nuda....ne?
Clawfinger? Tak to pro mě nikdy nebyla kapela postavená na image, ale na solidní muzice.
hm
já myslím že třeba dneska u Clawfinger nebo jak se píšou jsou oblečky možná ještě důležitější než muzika
Image je u heavy metalu mnohem důležitější, než rozhodnutí, jestli si ráno vezmeš pruhovanej svetr nebo růžovou košili. Tenkrát se to možná nosilo, ale dnes už to nosí jen skuteční blázni :o)))
hele
ono zase takhle chodej oblíkaný většinou "drsný" motorkáři a ti mi tedy nepřijdou moc na kluky......většina z nich má za sebou docela hezký holky, ale třeba je to jen dekorace
no
oblečky má Halford šílený. Jenže to se tenkrát nosilo. Naše děti se jednou budou smát co maj ty exoti za kapuce. Jenž nejde o oblečky, ale o muziku,ne?
Těžko říct, ale komunita gayů se takhle oblékala myslím ještě před příchodem JP a Halforda, ti prostě jen tenhle koženkový styl adoptovali.
no
tak já zase můžu do Judas jen některá alba, ale spíš s Halfordem. Normálně nesnáším uječený kapely, a pak utahanej Doom metal, a trash core a mathcore a nevímco core. Ale Halford je snad jedinej kterýho z pozůstalejch heavy snesu a poslechnu si. Nevím.
jinak já myslel že Blue Oyster club vznikl v Policejni akademii prave jako parodie na JP...
james, ty jsi asi nepotkal Judasskeho pomstitele
bdue recenze na nový cult of luna?
I v době, kdy jsem hevík měl rád, byla pro mě z tvorby JP přijatelná jen tvorba s Ripperem... nesnáším ten afektovaný jekot Halforda a ty jeho modroústřičné převleky... i když jako obskurní doplněk na nějakém večírku jsou klipy JP vítány.
kejv
já myslím, že fanatický vyznavač kapely je snad jen termín nějakýho fanklubu. Dyk s muzikou je to tak, že to někde slyšíte a buď se vám to líbí nebo ne? Nejde o kapelu, ale o desku ne? Já od Judas mám asi tři stáhnutý, a občas to dám. Taky musí být nálada. Stějna jako na Ministry, stejěn jako na Down apod, ne?
no tak jsem si znova ten song poslechl a asi chápu, že se to může líbit někomu, kdo poslouchá žánr..
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek