Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ono to bylo s tou atmosférou na BFF celkově špatný. Už jsem objel něco festivalů, ale tak mrtvé publikum jsem ještě neviděl. Nevím čím to bylo, většina kapela se fakt snažila. Každopádně na BFF jedenkrát a dost.
a Gapo, co se ti teda vlastně líbilo? Myslím jako hodně...
Queenryche
...festivalový koncert tejto kapely bol iste len slabší odvar toho, čo zahrala kapela na koncepčnom, scénickom koncerte (komplet Operation Mindcrime I. & II., plus prídavky: Jet City Woman, Empire a Silent Lucidity) 1. července v Budapešti. Bol to veliký, troj - hodinový zážitok, Geof Tate a Pamela Moore (a komparzní "herci") z toho urobili echtovné rockové divadlo/operu. Iste to poznáte z DVD, ktoré točili vlani doma v Seattle, ale živák je živák - tam ste mali byť...
Seven.
Skupina Seven nehraje 10 let v nezměněné tříčlené sestavě. Od zimy 2007 je ve skupině nový basista Pavel Sádlík, který nahradil Martina Przeczka a taky bubeník je nový od začátku roku 2007. A ještě jeden malý omyl. Skupina už hraje 13 let.
Přestože z Queensryche nešla prakticky žádná energie, koncert byl po stránce řemeslné zvládnutý naprosto skvěle (kromě podivného zpěvu zezačátku). Rozhodně líp než ty příšerný Törr. Tam není energie ani muzikantství. Otíku, příště radši jen Alkehol.
:-)) To s tou nedomyšlenou formulací se fakt moc nepovedlo. Ale co ??? Jsme koneckonců jenom lidi - i tihle pseudoredaktorští zaprodanci:-)
zklamání
Na Queensryche jsem se moc tesil, zahráli skvěle, zazpívali trochu hůř, no chvílemi jsem zpěv nepoznával, holt už to tak nejde (zvukem to nebylo). Problém celého koncertu byla nezaujatost hudebníků, koncert prostě jen odehráli, přetože první řady tančily a zpívaly. Bylo vidět, že už se těší na konec, trochu nuda. A přitom bomba, Skoro celé Empire půlka Operation mindcrime. Přídavky jen Empire (to museli). Lidi kolem mě čekali na Della brown nebo na Silent Lucidity, ale bohužel nebylo, no nic. Jsou kapely, které z mála vytěží na pódiu moc a jiné to úplně zahodí...
Omlouváme se, došlo k malému lapsu při korekturách textu, toto slovo v původní autorské verzi nebylo a dostalo se tam naším nedopatřením (navíc nebylo míněné špatně, spíše se jednalo o nedomyšlenou formulaci).
To Kolins: Taky to nechápu. Někdy se experimenty prostě považují za zradu. Těším se na novou desku.
Ale Kolinss tyve víš že sou to mrdky mediální tak to se do nich jebat že. Každej ví že thrash vůbec nevalíte.
DEBUSTROL
PROSÍM VÁS MŮŽE MĚ AUTOR TÉTO RECENZE VYSVĚTLIT PROČ O NÁS NAPSAL, ŽE JSME THRASHOVÝ ZAPRODANCI ??? DÍKY KOLINSS
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Vložit diskusní příspěvek