MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Včera proběh vodnich nákej klípekna Rebelu,hnedka sem to mušel přepnout.
dissection - where dead angels lie
MC
MC byli vždycky sračky. Nedá se to poslouchat.
Hrozná hudba.
Podobně jako GnR. Zbytečná skupina, mizerní hráči, mizerné skladby.
Carnival of Sins...
Výbornej profil, sem tam nějaká chybička, ale alespoň je co řešit. Doufám že tam bude zmínka kterak Tommy a Nikki dali bubeníkovi GNR Stevenu Adlerovi čichat toluen nebo telefonní sluchátko v genitáliích groupies...to je fakt extrem:))), Vince Neil je ale opravdu namustrovanej těžkotonážní surfař, ovšem jeho "proměna" /fitness, žádnej chlast, plastická operace.../ monitorovaná pro VH1 byla skvělá, když jsem ho viděl v trenkách u bazénu, nešlo se nechechtat! Mám radši punk, ale glam v podání MC je zážitek. Jen více Crue!!!
Seriál by měl mít dvojtýdenní periodicitu.
where's the second part???
Za nepřesnosti se omlouvám, celkově jsou tam tři, ale když se zjistila ta první - CHEAP TRICK(S), tak jsem o těch dalších už radši mlčel. Možná je to tím, že jsem polevil v kontrole zrovna ve chvílích, kdy jsem měl obrovskou radost, že jsem to skutečně napsal. První český profil o CRUE na netu. :-)) Jinak tyhle detailně popisovaný scény tam samozřejmě nebudou, neni důvod.
to je fakt, taky se primlouvam za vic peprnosti a excesu, treba Nikkiho "spanek" v popelnici :-) vzdyt tahle kapela toho ma na celou kroniku...nechapu, jaktoze jsou jeste na zivu
Jen bych opravil pár nepřesností... prostě hnidopich na přesdržku. Neilova původní kapela se nejmenovala HARD CANDY ale ROCK CANDY a Smokin´ In The Boys Room není od Cheap Trick, ale od nějakých Brownsville Station. Jinak recenze dobrý. Doufám, že se ale v příštích dílech dočkám více pikantností. Třeba o Nikkiho posraných hajzpapírech před koncertem, Tommyho kurvách a jejich nohách z oken, Mickově kýblích vodky přelívaných do flašek od vody a Vincově silonkách :-)))))))))))))))
Pěkný profil, jen tak dál...mé nejoblíbenější období kapely je a vždy bude, i přes silný pokles popularity a komeřčních úspěchů v polovině 90.let, doba od alba Dr. Feelgood po Generation Swine. Album z r. 1994 bylo dle mého názoru naprosto nadčasový a geniální počin, který teprv s odstupem let začíná být pomalu doceňován..
Byli. Jde o stejnou skupina. Jde o chybu zjištěnou po uzávěrce, kterou MI nebylo umožněno přepsat. :-))
pokud se bavime o te same skupine s hitem Surrender :-)
dneska uz holt frci neco jinyho :-) jinak nebyli nahodou CHEAP TRICK misto TRICKs ?
tuhle kapelu jsem měl vždycky rád, jejich zpěvákovi ale asi nepřijdu na jméno nikdy. Jinak osobně mám nejraději nejprofláknutější období kolem alba Dr. Feelgood. Mimochodem, díky za profily glamových kapel jako White lion, M. Crue apod. Tím spíš, že glam rock asi nemá v ČR moc fandů. I když vzhledem k vizuální podobě kapel se někdy ani nedivím :-)
Tak konečně první ohlas, jen tak dál...těším se řadu vtipných poznatků. .-))
Ano, je to Mick Mars.
ten cernovlasej typek (na posledni fotce v sede, nevim kterej z nich to je, asi Mick Mars) vypada jak glamovej Hellhammer..
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek