Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stray: OK
P.S. Za nejlepší považuju Punchline. Přestože kapelu jinak dvakrát nemusím, bylo dost smutný vidět tuhle dobrou nahrávku uprostřed disko hnoje ve výprodeji...
Nuž, podľa mňa je táto recenzia úplne v pohode. A doska je to skvelá!
Pavel: Myslim, že Imothep o fundovanosti kolegů nepochyboval, spíš bych řekl, jak to tady tak dlouho čte, tak ví, že u hardrockových alb se k napsání většinou dostanu já. Neni to o tom, že by to ostatní nesvedli, nebo že by se ta hudba ostatním vysloveně nelíbila, ale prostě je moc nezajímá.
Redaktory Metalopolisu prostě považuju v jejich oboru za fundované (hm, moooc srandovní slovo...) jedince. Mají o hudbě velmi dobrý přehled, tedy podle mého názoru. Nevím, co je na tom tak nepochopitelného.
Ale asi pokud jde o Imothepa, tak to bude holt běh na dlouhou tať, jak jest dobrým zvykem...
Prostě jsem měl chuť napsat nový EXTREME tak jsem to poslech a napsal ....a líbilo. To neni tak že všechno co vyleze z téhle sorty kapel bych hodnotil kladně. Věci co by nezaujali (na 5/10 a míň) už automaticky nepíšu. Letos se to holt sešlo, kvalitní desky vydali jak Extreme, Whitesnake tak Motley Crue. Za to nemohu. :-))
a kdo by meli byt ti "fundovani jedinci"? :o) Pokud znas tvorbu Extreme, tak to Stray popsal trefne.
P.S. Jasně, že nejlepší bude si to prostě sám poslechnout, ale než se tak stane, názor pár fundovaných jedinců není k zachození...
Nic proti Strayovi, je to určitě milej člověk (bez ironie), ale dle jeho nekritického obdivu ke všem možným tupírovaným spolkům nelze usoudit, jestli daná deska opravdu za něco stojí... Chtělo by to přízpěvky od vícero redaktorů...
Mnam! Podle prvniho poslechu zatim parada. Dobre, ze to dali znovu dohromady.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek