Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nuda v luxusnom baleni
nemůžu si pomoct, ale MI to bavilo pořád :)
mna najviac ohromila ta lyrika a posmurnost, v animaku neprilis ocakavany jav.. fantasticky uvod preto prebija aj zostupnu kvalitu filmu od okamihu, ked sa na platne objavuju ludia.
Uputavku na tento pocin som videla v kine 4x, kym som si nasla cas na cely film..velmi prijemna "podivana", hlavne ked v Prahe kvoli dazdu nevidno ani na krok a clovek ma nachodenych 10km kvoli nakupovaniu:o) Slabsie miesta sa nasli, ale zase aj vela highlightov( vtedy sa dieta v rade za mnou postavilo, naklonilo sa, oprelo si bradu o moju hlavu a malo pocit, ze lepsie vidi:o)
nádherná animace! Některé momenty byly skvělé, bohužel je střídala dost hluchá místa. Ale ano, Pixar mám ráda (nicméně zatím nic nepřekonalo Hledá se Nemo:) )
mňa kedy pochváliš?
Pekne si to opisal, Jurko.
urcite nahoda.. nikde nevidim laser :(
mne wall-e pripomina cislo 5 ale to bol asi zamer
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek