Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:))
hody hody doprovody
Ach děkuju
Rec na "The Fathomless Mastery" samozřejmě bude, vyčkejte času :o)
nikdo netvrdí opak, ale třeba pro mne je toto výborná věc. Teda to nejnovější jsem neslyšel.
:-) vyšli lepšie deathové albumy
Na novinke chroptí Mikael, musí sa ti to páčiť!
Nightmares made flesh je veľmi slušný album, novinka zatiaľ dáko nechytila
..prej ze "vsunutým sólom požičaným od ENTOMBED"....:) Ta melodie je z horroru Phantasm......... Entombed si to taky jenom "požičali".
pravda, omlouvam se, na to jsem zapomněl.
omg, ved staci pozriet diskografiu k tomuto clanku :)
(co maj vlastně celkem všehovšudy na kontě? (CD i DVD)
občas mam pocit, že to píšou po internetu nekompletně.
nejsim si jist, ale poslední album který mám je Nightmares made flesh, co všechno za EP a alba ještě vydali?
Jinak celkem mám nějaký EP z roku 2000
a dvě alba (2002 a to NMF z roku 2004)
Dík
aj ja si myslim, ale .. :)
Mike decided he’d come and help us out again and after hearing the new songs he said it was the « best death metal he'd heard in 10 years » !
This is the fastest album we’ve ever done. Sure, we got some sick and heavy riffs all over the place for variation, but there’s no previous Bloodbath album with this many blastbeats and furious drumming. We view the style we started on the ‚Unblessing the Purity‘ EP and the new album as a new start for the band and for 2008 this is how we envision the sound.
alebo
‚Unblessing the Purity‘ – A big change in the line-up and trying out things to see if they would work. This time we were determined to head into a way more brutal and faster sound. Mike’s vocals being probably the absolute best of all releases. I view this recording really dark and evil. Sworn the the triumph of darkness!
‚The Fathomless Mastery‘ – Picking up where the EP left and we just did a full-length of the exact same concept and style and improving the production values a bit. It’s the most brutal and blasphemous piece of creation we’ve done and ties perfectly in as a thronefollower to the EP.
Hody - [6.10.2008 17:19] Musím, chtě nechtě, konstatovat, že letošní materiál (včetně EP) je to nejslabší, co Bloodbath doteď vydali. Není to samozřejmě žádnej velkej průšvih, ale orproti předešlým kotoučům je to myslím znát.
Pěkně bych chtěl poprosit, zda by nebyla recenze na poslední album, děkuji.
Nevim jak panu recenzentovi,ale me tento cd/dvd dooost bavi! A uz vubec me nevadi prupovidky pana Akerfeldta mezi jednotlivejma treckama...me to prinde vtipny,ale co clovek to nazor,ze?!A ze zvuk je trochu "prebasovanej"....vzdyt je to zivej koncert a ten se musi brat i malejma chybama! Hodnotim nijak jinak nez 666....
bodaj by kazdy deathkoncert bol aspon na takejto urovni
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek