OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No to bych neřekl. Album "Turbo" miluji. A "Jugulator" za tak velký experiment jako "Turbo" nemám. Nepodařený "Painkiller" nic víc.
Ktorakolvek zmena stylu ci experiment je pre Straya odpad asi.
Stray-zvyčajnie som s tvojimi názormi súhlasil,ale teraz nesúhlasím s Tebou,že Jugulator je odpad.
no druhu cast si precitam s väcsim zaujmom, zhodnotit metalovu bibliu british steel, velkolepe a pre usa trh dolezite screaming a genialny defenders je co povedat. stray mas odvahu a novy metalovy zakon samostatne? tesim sa.
Hodlám. :-) Hele, když na tyhle klasický alba stačí odstavec, tak proč dávat odpadu (Jugulator) celou recenzi?
To Stray: Proč nebudeš psát Jugulator? Nehodláš mapovat kariéru kapely po Painkiller?
Já mám naopak pro Rocka Rollu slabost, a to jsem ji rovněž dlouho přehlížel. I proto, že poslouchám hodně 70. léta, jsem to nakonec zaposlouchal a to album je naprosto vynikající, jen ho člověk nesmí vnímat v obraze pozdějších alb. Vynikající, psychedelický hard rock v intencích Led Zeppelin, Black Sabbath, Nazareth a geniálními hippiesovskými akustickými pasážemi (viz famózní instrumentálka Caviar and Meths, kterou ale pochopí jen ten, kdo má "flower power" naposlouchané až na kost)... Kapela pak hodně otočila stylovým kormidlem, ale na na skrytých kvalitách jedničky nic nemění...
Podej prst...
"Painkiller" bude samostatná recenze po druhém díle (80´s alba) profilu.
"Jugulator" psát nechystam.
Já jsem zvědav na Painkiler - společně s British Steel jediná deska, kterou mám od JP řádně naposlouchanou:o)...ale je fakt dobrá, dle mýho jedna z nejlepších heavy desek historie...
Som zvadavy na Jogulator, to je jeden z mojich naj Judasov !!!
Rocka Rolla 5/10
Sad Wings of Desitny 10/10
Sin After Sin 9.5/10
Stained Class 8/10
Killing Machine 9/10
Unleashed in the East 10/10
Vytkuv komentář k Unleashed in the East je směšný stejně jako to o koncertech. Judas Priest patřili v 80.letech k nejlepším koncertním kapelám planety a to platí i dnes..
Rocka Rolla-6
Sad Wings Of Destiny-8
Sin After Sin-7
Stained Class-10
Kiling Machine-10
Unleashed In The East-10
Už na albume Rocka Rolla Halford ukázal jedinečnosť svojho hlasu.To ostatné je zapísané zlatým písmom v histórií hudby.
Klídek, důležitá je kvalita. A ta tu je.
Accept tu profílek také chybí, to je jasné. Ale to bych přetrhl, neni na to prostě čas. Každopádně od "Restless And Wild" 82 po "Russian Roulette" 86 je žeru, stejně jako Judas v nejlepších momentech.
Asi tak,
mně se líbí Judas, protože natočili Painkillera a další heavy klasiky, jež jsou mému srdci blížší než tvorba Led Zeppelin, kteří jsou bezesporu výjimeční. U starších alb JP se bavím také dobře. Navíc jsou to vlivné desky. Jo, a nejvíc jsem nadšen z Accept :-)!
Teď nemá čas - sčítá prodeje alb Led Zeppelin.
Judas bleší cirkus? Coooo?? I vzývám Jidášského pomstitela nech se vyjádří. :-)
Souhlasím.
Je jasné, že LZ a JP jsou někde jinde - nicméně, zmíněný rok tam je u obou, přitom ale kde u Unleashed nastává pobavený úsměv z hudební prostinkosti, u LZ tohle opravdu nehrozí.
Mě šlo o to, že JP v té době zdaleka nebyli jediní tvrděkytaroví šmydlibojs.
A s tím Shirleym naprosto souhlasím - on je produkční voňavkář - ale jaksi - z hovna bič neupleteš. =)
Srovnávat někoho s Led Zeppelin je dost drsné. Ti jsou prostě někde jinde; jsou to monstra:-). Navíc by mě zajímalo, co by se stalo kdyby si Unleash podal, stejně jako Zeppelíny, Kevin Shirley. Nejspíš asi nic, prostě toho v té hudbě tolik není. Jsou to prostě začátky klasického heavy metalu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek