THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no jo, ale preci kvuli tomu nebudu projizdet diskuzi u 10ti clanku.. proste kdo videl, videl, kdo nevidel, vidi ted:)
jj, ale uz to sem hazel kdysi thorn, jen si nevzpominam ke ktere desce nebo koncertu sunn
ukrutne dlhe, ale zaujimave :)
http://www.nytimes.com/2006/05/28/magazine/28artmetal.html?ei=5090&en=68f0bcd99797d7a3&ex=1306468800 tady teda
nevím jestli to tu bylo, kdyztak hezky clanek popisujici Sunn :-) show
ano, až vznikne nějaký komerční drone, tak jsem přesvědčenej, že to budeš říkat taky.)
jo tak, mea culpa :)
ale v tom pripade teda DI6 tisickrat lepsi nez ta dnesni vata
proto jsem napsal "žánrové", aby bylo jasno, že nemylsím první postpunková EP DIJ a Crisis, ale až první neofolkové desky.
aspon jsem tedy myslel, ze se bavime o extremech, nikoliv o tom, nakolik je ktery styl (ne)popularni, tj. vic/min v undergroundu
ehm no akorat ze tam uz je i diametralni rozdil v zakladech.. prvni crisis a DI6 jsou v podstate takovej podivnej post punk, urcite ne neofolk.. a rome jsou mrdka :p
jinak mi to neprijde urcite ani jedno jako nejakej hudebni extrem, ani zdaleka ne..
Kdo nevěří, že jde totální UG obohatit o přijatelnější až popové elementy, nabízím příměr v rámci neofolku a jeho vývoje od prvních žánrových desek DIJ až po Rome. Punkové halekání a šeptání nahradil sametový a naprosto standardní zpěv, neumětelské čtyři akordy kdosi doplnil o nějaký um a moře atmosférických samplů. Muzika je to podstatně barevnější a přístupnější více lidem, což bych řekl, že se v současnosti celkem projevuje..
Ad debata co se tu vedla.. umím si v klidu představit hudbu právě vy stylu umírněnější skladby Sunn, třeba "Alice" + zpěv Tori Amos a sem tam nějaký riff ve stylu Gathering nebo třeba Madder Mortem. Klidně by to mohla být metalová "avantgarda" pro další roky, nad kterou bude kde kdo uchcávat.
*o sebe
Koncert se mi rozhodně moc líbil. Kdyby to nebylo v tom Sacre Coeur, tak bych možná malilinko váhal, zda jít, ale odehrát set tam, byl po mém soudu nápad výborný. Jak se tam vše třáslo! Jak nebyl vidět strop a zdánlivě tak sahal až do nebe! Jak mi z toho náporu zvuku v uvolněné čelisti drkotaly zuby o sobe! Na mne to teda dýchlo a užil jsem si vše pěkně.
cele tour sa v kostole neodohravalo
no nevim, jestli z kapely na kterou chodi pravidelně víc jak 250 dělá něco mainstreem, nicméně byli poprvé unas, sami..příště budou s hosty a bude víc lidí. ale jinak si nemyslim že je to mainstreem, možná se to dá říct trochu přehnaně že jsou mainstreem v svém žánru-stylu. K panu alternátorovi se vyjadřovat nebudu, když bude chtít najde mě na brutusu a bigbítu to pořešíme, nicméně zážitek oproti cd to byl, at už prostor v kostele-nicméně celé to tour se odehrávalo v kostelech-zhasnuto, kouř, mohutnost, stěna, bezmoc. hluchota...perfektní zážitek, příště půjdu zas
Kapani vody (mj v psy-trance, ambientu) uz nejaky ten patek frci...
Ach jo. Už vidím, jak za rok budete poslouchat kapání vody (o frekvenci 3 kapky za minutu), abyste byli dostatečně alternativní. Samozřejmě se ještě budete předhánět, kdo má na last.fm naskrbleno víc poslechů. Se chlapy stejně se vždycky vrátíte k bygbýtu, tak proč tyhle debaty.
tak tak...
no a podla mna sa niektore styly do mainstreamovo prijatelnej podoby ani zjednodusit nedaju. co samozrejme neznamena, ze ludia z tohoto zanru casom nejaky mainstream nebudu aspon zvucit alebo produkovat (a la Brian Eno a COLDPLAY atd )
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek