Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
...
Arckanum uz nejaky ten rok pocuvam. Niezeby boli jeho stare albumy zle, ale povedzme to jemne: Pocut na nich, ze nie je gitarista :) Vzdy sa vsak vedel vcelku dobre pohrat s atmosferou a na antikosmos sa k tomu pridal aj neuveritelny zvuk. Celkovy dojem z tohto albumu je viac nez dobry - pocnuc listovanim nadherneho bookletu v DVD formate a konciac doznievanim posledneho tracku. Co mi trosku vadi su jeho siahodlhe prednesy, ktore si aj tak kazdy preklikne na nasledujucu skladbu.
mno ale Trollech nikdy nedosahli urovne Maniac Butcher (sverazne pojmenovane What's Good For You, That Good Is)
no ono staci se zatoulat do ceskych hvozdu v okoli plzne...:-))))
jj, liliths embrace je tez dobry kousek
dreckus - [5.11.2008 17:58]
za povšimnutí stojí i ta "podobná videa"...třeba ti Ancient :))
jj...toto je dobry videjko :-)) jinak i jeho stary veci vetsinou byly desny mrdky, ale anticosmos se mu hoodne vydaril
http://www.youtube.com/watch?v=9sGqjC7cNS0
:))))
tvl, este ze nejak systematicky nevyhladavam videa, lebo inak by som si to nemohol v ivote pustit :)
velmi nicnerikajici recenze :)
jinak arckanum jsou hlavne kultovni pro sve video "gava fran trulen"
http://www.youtube.com/watch?v=FWr1NM-KNv4
na immortal to sice nema, ale potulujici se shrbena manicka s gumovou maskou skreta a klackem v ruce je dostatecne treu
(hudba je ovsem narozdil od immortal v pohode :)
tito sa mi viac pozdavaju
http://www.artepmetal.com/
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek