Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak Ordeal je pro mě ještě větší zklamání než Arcturian. Jedna opravdu dobrá skladba (March Incomplete) a jinak nuda a sebe-revival. Ani ten Mattiho growl už není nic výjimečného. A je to moc rychlý. A vůbec mě ta deska sere :-DD
v praglu byli vynikajici
no neviem, v klube to az tak dobre nebolo :)
Funebráci na brutalu, třikrát hurá
Me to celkem bavi.
svuj mesic stary nazor na desku ani po nekolika dalsich poslesich nemenim....a vidim, ze nejsem sam....zklamani
Ja som spokojný. Nie nadšený či unesený, ale určite dosť dosť spokojný. Pekná funeral placka, tu a tam odľahčená melodikou.
podle me jejich nejslabsi deska, zklamani.
Farmakon byl mnohem lepsi, nemluve treba o Aes...
Nevim, nejak mi to album az tak nesedi, hlavne mi vadi ty "varhany" vic nez kdy jindy, misty to pusobi mozna az teatralne. Jinak tam jsou ale dost silne momenty na to, aby se to dalo poslouchat casto. Jen to neni az tak genialni, jak jsem cekal.
Diky za prima recenzi, od Skepticism znam jen Farmakon a Alloy, ktery me vzal o poznani vice. K teto muzice jsem se dostal diky Esoteric a netusil jsem, ze muze byt jeste neco pomalejsiho nez "Bridi", avsak mnohem lepsiho. Pokud bych mel porovnavat poslednimi Esoteric, tak Alloy je vetsi depka.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek