INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten úvodný riff mi propomína niečo ako starých Celtic Frost...
ten novy klip je super, tie pozy snad nemozu byt myslene vazne a ak ano, tak je to mozno este vacsia sranda :-))
ty halfordovky proste vladnou
jinak co je to kurva za riff hned ze zacatku? slayer nebo ktera vykopavka?
vike: místo "image" dosadit "deskou" a nemá to chybu
The Pentagram burns je dobrý klip k parádnímu songu, podle mě. A King...no vizuálně (konkrétněji vizuálně po personální stránce části protagonistů) - dobrý. Ale nevím, jestli jsem pochopil myšlenku tak, jak to Satyr s Frostem mysleli:))
Náhodou KING je dobrej a The Pentagram Burns je taková jeba, že i kdyby u toho byla černá obrazovka, bude se mi to líbit :-)))
no, ony i ty klipy k minulé desce stály docela za prd...Mother North se nic nevyrovná :D
Ty pozy jsou se Satyrovou novou image ciste agro... tohle uz smrdi parodii sebe sama.
otrasne zostrihane :)
obraz spievajuceho satyra vobec nesedi so zvukom, ktory vydava :)
nejlepší je ten převlek za vránu :-)))
Satyr :))
video k Black Crow On A Tombstone na http://www.satyricon.no/news/
vcelku vtipné :) ale aspoň to není taková tupota jako u Keep Of Kalessin :)
chodte rast do fora offtopic..
Nie, podľa mňa rastieme spolu.
ozzy:
:)))))))))))
dukaz misto slibu
tak ja uz si tu babu necham..
(nebo ze bych napsal, ze jsi jistojistejsi jistota...?)
slovo tunajších mi vždycky připomene tuňákovou pomazánku :-)))
dreckus - [11.11.2008 00:22]
Žeby si ty nejako extra vybočoval zo svojho priemeru sa tiež nedá povedať, tiež jedna z tunajších istôt.
dreck :)))
homo kindergarten
Mne se libi, jak tu ozzy zajistuje tech par neotresitelnych jistot (narozdil od rudiho).
Krome denniho podrobneho seznamu, co zrovna nacpal do svych zazivacich utrob, ktery se pravidelne uverjnuje na zdejsim foru, si mohu byt take vzdy jisty ozzyho infantilni odpovedi. Ta je zalozena na megavtipnem negovani vyrceneho, popr. prisouzeni nadavky (nebo zkratka negativni vlastnosti) jinemu subjektu (obvykle prave tomu druhemu v debate).
Naposledy jsem se obdobne dobre bavil v materske skolce...
Tohle navic trva uz x mesicu
ozzy: ty mas zase babu!! joudo, jo a jo a jojojo!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek