Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
super fotky ;)
já jsem jeden z enslaved ultras. chápeš ;o))
jo, je to tak, Ivar je 1978. diky za opravu.
Kjellson mal 35 práve včera (24. 12.). Je možné, že som sa u Bjornsona sekol s číslom, asi mal 30, ale neviem to spätne dohľadať.
nedávno jsem koukal na jejich dvd (rok 2002), tam tvrdili, že Bjornsonovi je 25...jeden z týhle dvojky je o necelejch 5 let starší, tak mi vychází, že je to Kjellson
ps: co hráli (nějakej playlist by nebyl)?
alebo myslis dnes? dnes je :-)
Ne.
Není náhodou 35 let Kjellsonovi?
ENSLAVED vynikajuci, az na nejaku jednu-dve starsie veci, ktore ma nebavili zahrali super... skoda, ze ale nehrali Entroper z Ruun
AUDREY HORNE - ja som bol spokojny, len skoda, ze nezahrali svoje najsilnejsie skladby z Le Fol
KRAKOW - nic moc
HORNS OF HATTIN - no nejak blizsie sa mi to nechce komentovat, kazdopadne jedna z najhorsich veci, ake som kedy videl/pocul
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek