THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tento report som si doteraz nevsimol, ale neda mi nepochvalit fotky :) ta prva so Satyrom a rukami je skvostna!
Tak si to asi pletu s DSHG. Ony ty skladby z ND skutečně trochu zanikaly co do melodie, ale na druhou stranu chorály u Forhekset a především Mother North - takhle nějak si mohlii připadat husiti, když pěli Kdož sú Boží bojovníci:D:D Kdyby tedy ovšem byli takoví jako v těch vlasteneckejch legendách a ne hordy lupičů, ale to je jedno, k norskýmu BM stejně víc padnou ty lupiči:))
Ke klávesám - jo, ty jsem taky skoro neslyšel. Říkám, že ta dáma tam byla jen kvůli svému (opravdu krásnému) zevnějšku:)
Basa byla výborná, hlavně v těch "skandovacích" pasážích skladeb z Now Diabolical, to jsem si pro změnu připadal jako v nějakém hodně zvráceném pekelnickém klubu (jako by to nebyla pravda), chybělo jen, aby se začali účastníci oddávat satanským sexuálním hrátkám s tou krásnou brunetkou co stála na pravý straně:))
Útěchou ti budiž to, že highlight skladby, závěrečná klavírní vyhrávka nebyla vůbec slyšet, ostatně jako většina klávesových partů. Zato basa byla nazvučená více než dokonale, nepamatuju si, že bych někde tolik hltal basové tóny, snad jen u Septicflesh na BA .
hmmm, absencia Du Som Hater Gud vo Viedni ma mrzí ;-)
Urcite ne. Z Nemesis Diviny hrali opravdu "jen" Mother North, Forhekset a Du Som Hater Gud.
Tak víš co, to se musí říct vždycky:D
Hele ale nehráli tam někde Nemesis Divina? Já už si to přesně nepamatuju, ale měl jsem pocit že jo.
skvelej koncert, jedna hitovka za druhou a ten ZVUK - jeden z nejlepsich... playlist s Vidni totozny az na bonusovku behem zaverecne tretiny - du som hater gud - udajne ponevadz se jim tu u nas moc libilo :-)
Doufám, že přibude report z pražského koncertu, protože ten neměl chybu, tedy opět až na čekání za zvuku jakýchsi odpudivých songů, které si netroufám žánrově zařadit (podle mě nějakej cosi-core/screamo, ale fakt se v těchto vodách nevyznám a ani mi to nechybí). Od chvíle, co z repráků pustili Hells Bells, už to byla neskutečná jízda, Satyr působil příjemně, relativně civilně, daleko spíš mi vystupováním připomínal frontmana nějaké hard rockové než blackové kapely. Podařil se i zvuk, kterého jsem se bál, ačkoliv skladby z Nemesis Divina byly přeci jen trochu utopené a klávesy jsem prakticky neslyšel, dokonce jsem nabyl podezření, že tak půvabná dáma je tam spíše z důvodů vizuálních než hudebních, ale kytary o které jsem se bál v pohodě.
Jak byla novinka přijata spíše negativně, tak na koncertě skladby z ní fungovaly na 100%. Satyr podle mě dobře pochopil, že jako profesionálnímu muzikantovi mu budou zisky z CD díky stahování už jen klesat a tak programově a cíleně píše skladby na koncert. Z CD to není úplně ono, ale živák to dokáže neskutečně roztopit, stejně jako skladby z Now Diabolical.
Zonaria pohodovka, srovnání s Dimmu mě taky napadlo. Intrumentálně zruční, leč klasický melodický death s příměsemi blacku a místy možná thrashe, jedna skladba jak druhá...jako předkapela O.K.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek