NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
hodnocení sedí....jen si přeju, až jednou takhle přilítnou aby nedali na jednu ubrečenou ženskou a smetli to tu všechno :)
Dal jsem si starou verzi a vyzývám všechny, kteří chtějí na tuhle míšovinu do kina: raději si stáhněte ten sratý šlágr a pobavte se za a) lepší filmařinou b) - což mě šokovalo - inteligentněji zaobalenou a podanou agitací. Že bude film z roku 2008 směšnější svou přepjatostí a naivitou než ten stařičký originál, to jsem fakt nečekal. Navíc interakce Klaatu - matka - chlapec je tu o tři třídy scénáristicky lépe zvládnutá.
:-)
Keanu Reeves plays an alien who doesn't talk much and shows no emotion. I really think he has found his perfect role.
:o)))
Určitě, odtud to moje tvrzení o roztomilé naivitě :o)
Sákryš, a to jsem se těšil, že by to mohlo být po dlouhé době zajímavé scífko...No, stějně na to do kina asi půjdu. Jen bych namítnul, že původní předloha se sice může zdát z dnešního pohledu naivní, v roce 1951 šlo ale o film svým způsobem netipický a odvážný, neboť šel proti hlavnímu proudu sci-fi filmů. Vždyť naprostá většina sci-fi z té doby viděla svět mnohem jednodušeji – nepřítel je jasně daný a je třeba ho porazit silou. Rovnice „ošklivý a zlý mimozemšťan = agent ze SSSR“ platila téměř bez výjimky. Robert Wise ale ve svém filmu toto rozdělení na dobro (Amerika) a zlo (kominustí, SSSR) zpochybnil a jako řešení nabídl spolupráci mezi znepřátelenými státy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek