THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja by som netvrdil, že aj lepší, než Septic Flesh...:-)
No než Septicflesh to už bych se neodvážil tvrdit :-)))
A Septicflesh
nebo než Septic_Flesh :-)))
Lepsi nez Septic Flesh, hehe.
ale tak nejak se nedivim, ze to placnul zrovna tady u moonspell, protoze to je opravdu metalova spina
Asi
Byl trochu mimo :)
škoda, že to více nerozvedl :o(((
Skoro ako keby si odskočil z litvínovjanovského blogu.
...asi dostal na kelímek od nějaké máničky...
Po letech konečně rozumný čtenář...
zmrdi metalistisky
ja nechapu metalisty co si kurva vubec vo sobě myslíte kdyš mavate hlavame že ste neco víc blejt do mikrofonu umí každej vytahneta ze skříííně stary černy tryčko a myslíte si co????????????????????hlavně že umíte překřížit ručičky hm...........
Mě zase naopak víc bavily Butterfly FX, Antidote a Darkness & Hope než ta současná hra na upíry.
Tak o Wolfheart asi nikdo nepochybuje.
Sin/Pecado mám rád aj ja. Avšak za najväčšie pecky od tejto Portugalskej bandy považujem ,,Wolfheart" a ,,Irreligious".
No, podle mě hluché období této sebranky bylo v éře těch pochybných eletronikou nasáklých slaďáčků. Antidote...
Me osobne alba po Butterfly Effect obvykle az na par songu z kazdeho dost nudi, Memorial povazuji za nejhorsi album, ktere kapela vydala. Zato Sin/Pecado mam mozna jeste radsi nez Wolfheart.
U mě tedy jednoznačně platí, že Moonspell = Wolfheart + pár skladeb z dalších alb.
Mě se líbilo Memorial, ačkoliv je pravda, že poté, co znovu nahráli skladby z dem, byl jasně vidět ten rozdíl mezi nápady z počátků, když k nim přidali dobrý zvuk a instrumentalizaci, a novější tvorbou. Na začátku byli rozhodně lepší.
Moonspell byli dost dobří, ale v posledních letech nějak neví, co mají hrát.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek