NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja by som netvrdil, že aj lepší, než Septic Flesh...:-)
No než Septicflesh to už bych se neodvážil tvrdit :-)))
A Septicflesh
nebo než Septic_Flesh :-)))
Lepsi nez Septic Flesh, hehe.
ale tak nejak se nedivim, ze to placnul zrovna tady u moonspell, protoze to je opravdu metalova spina
Asi
Byl trochu mimo :)
škoda, že to více nerozvedl :o(((
Skoro ako keby si odskočil z litvínovjanovského blogu.
...asi dostal na kelímek od nějaké máničky...
Po letech konečně rozumný čtenář...
zmrdi metalistisky
ja nechapu metalisty co si kurva vubec vo sobě myslíte kdyš mavate hlavame že ste neco víc blejt do mikrofonu umí každej vytahneta ze skříííně stary černy tryčko a myslíte si co????????????????????hlavně že umíte překřížit ručičky hm...........
Mě zase naopak víc bavily Butterfly FX, Antidote a Darkness & Hope než ta současná hra na upíry.
Tak o Wolfheart asi nikdo nepochybuje.
Sin/Pecado mám rád aj ja. Avšak za najväčšie pecky od tejto Portugalskej bandy považujem ,,Wolfheart" a ,,Irreligious".
No, podle mě hluché období této sebranky bylo v éře těch pochybných eletronikou nasáklých slaďáčků. Antidote...
Me osobne alba po Butterfly Effect obvykle az na par songu z kazdeho dost nudi, Memorial povazuji za nejhorsi album, ktere kapela vydala. Zato Sin/Pecado mam mozna jeste radsi nez Wolfheart.
U mě tedy jednoznačně platí, že Moonspell = Wolfheart + pár skladeb z dalších alb.
Mě se líbilo Memorial, ačkoliv je pravda, že poté, co znovu nahráli skladby z dem, byl jasně vidět ten rozdíl mezi nápady z počátků, když k nim přidali dobrý zvuk a instrumentalizaci, a novější tvorbou. Na začátku byli rozhodně lepší.
Moonspell byli dost dobří, ale v posledních letech nějak neví, co mají hrát.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek