Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
http://www.artforum.sk/catalog/hosseini-khaled:a-hory-odpovedali-ozvenou/?mod=catalog&detail=59403
No to som teda zvedavý...
http://www.martinus.sk/?uItem=54463
original je original... inak ked sa prehryzem cez Song of ice and fire, Kingkiller Chronicles a x dalsich, co mam pripraveno na citanie, tak skusim aj toto, ale v originale
:)
Neohrabaná = literárně sofistikovanější a více stylizovaná, čili vlastně totéž, co píšu já, akorát já to vnímám přesně naopak...
V akom zmysle neohrabaná?
Když jsem poslouchal rozhovor s A. Tomským na radiožurnálu, tak říkal právě opak, že tato kniha narozdíl od debutu je už vyzrálejší a celkově není tak neohrabaná jako první počin jeho.
JJ. Inak myslím, že ten slovenský preklad mal mať pôvodne iný obal.
...českém...
Na české je hezčí buchti:-)
http://www.martinus.sk/?uItem=60977
Čo vravíš na teno obal, Mari? :))
Hosseini podľa mňa očakávania rozhodne naplnil. Tisíce planoucích sluncí je minimálne tak dobrá a dojímavá ako Majster šarkanov. Zrejme budem ukameňovaný,ale ten obal je perfektný. :))
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
Vložit diskusní příspěvek