Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Trošku nechápu, proč se autor diví, že někdo ovládá ve dvaceti dokonale svůj nástroj. Když pominu, že se nejedná o žádné špičkové instrumentalisty, tak ve dvaceti právě ovládá dokonale svůj nástroj každý muzikant, který hraje od dětství, má talent a nástroj studuje na hudební škole či je veden učitelem a ani toto není podmínka.
Neviem..ale mohli by sme dat navrh nasej vlade nech tiez daco take zorganizuje :D
Tiež ho financuje nórska vláda?
Hmm..tak toto turne by som bral hned...
http://c3.ac-images.myspacecdn.com/images02/53/l_f5afd962a0ab4c0684ba35216e0454a6.jpg
Už ju cítim vo vzduchu.
mozno album kanadskej prog-rockovej legendy dostane nizsiu znamku..recenzia uz coskoro :)
Ale tento raz ani jeho kolegovia nešetrili vysokými známkami, takže si to zožeň.
.
se hoši zastavte toho Rudiho už někdo.. ty jeho zaručený desítky a devítky, který sere z rukávu co tejden jsou stejně komerečně vlezlé jak reklamy na levnej salám v Bille.
Ďalšie milé prekvapenie zo začiatku tohto roku. :))
The Faceless
Deska opravdu vyborna, vrele doporucuji. Mel jsem tu skvelou moznost shlednout vystoupeni teto kapely zhruba pred mesicem a nestacil jsem zasnout. Kluci si to opravdu davaj, nazivo to ma jeste vetsi riz nez na desce...takze vsichni na Brutal, tohle nesmite prosvihnout!
presne, je to 2008 a to brutal bych z te skatulky teda vyhodil
Super deska ,stejně tak jako Obscura.Vliv Cynic a Necrophagist nepopiratelný. 9,5.
tenot album vysiel v roku 2008 v USA... kedze vdaka myspace sa ich dobre meno rozsirlo do celeho sveta, tak v roku 2009 to vydali Lifeforce
Pánové, není možná, že by byl rok vydání 2009.
Mně přišla objednávka s tímto albem ke konci listopadu 2008. :)
máte v tom hokej. v diskografii je 2008, u alba samotného je 2009 :-)
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek