NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
doktor, tak si si iny odbornik, co je len pravda.
jj, seru na vaši hlavu, lúzo filmová.
Di se visrat ty elytářy!
sorry, ale motat dohromady No country, Gomoru a Slumdog Millionare ve mně vytváří dojem, že máš ve filmech docela guláš... tady se není o čem bavit.
nesmysly
ja si myslim, ze niektore dnesne snimky by nemali opustit kniznu (alebo poznamkovu) podobu... ale v case ked su "in" filmy ako 'no country for old men' (lepsie zlo) a 'slumdog millionaire' mi neostava konstatovat, ze kriza zasiahla aj filmovy priemysel. len na zaver : aj filmy s relativne jednoduchym dejom sa daju spravit putavo. niekoho ta "uzasna" realita mozno fascinuje, ale naco potom chodit do kina? toto je degradacia kinofilmu na uroven youtube.
Neapolská mafie je zkrátka všedně nudná a bohatá jako jinde ve světě
No a přesně o tomhle ten film měl být a byl...
Jednak to, že tady někdo neumí pracovat s herci, kamerou a daným tématem
sorry, ale tohle jsou úplné kraviny... Gomora je po technické stránce výborným filmem, o čemž svědčí i prestižní cena z Cannes. Pokud si někdo pojem dobrá kamera a herecké výkony automaticky ztotožní s hollywoodskými stylizacemi, pak chápu, že ho Gomora mine.
Kdyby to bylo myšleno jako dokument (však kamera do toho nemá daleko), tak neřeknu ani prr, ale tohle je bohužel přeci jen film, který ukazuje dvě věci. Jednak to, že tady někdo neumí pracovat s herci, kamerou a daným tématem a to, že Neapolská mafie je zkrátka všedně nudná a bohatá jako jinde ve světě.
Film jsem zatím neviděl, ale knížka mi přišla nesmírně zajímavá. A vzhledmem k tomu, že film se(zdá se) striktně drží knižní předlohy, nechápu názory lidí, kteří říkají, že to je nuda a hodnotí to jako nějaký románový příběh typu Kmotr. To o čem knížka i film pojednává je čistá realita a to dost drsná realita.O tom se přece nedá jen tak říct, jestli se mi to líbilo nebo nelíbilo... To že to diváky nešokuje, ale spíš nudí o něčem vypovídá... Ale říkám, film jsem zatím neviděl...
Pro mě jsou zase lidé s tímto názorem typickými obětmi současné filmového průmyslu, pane dochtor.
ako klasicka obet marketingu som sa na tento film vybral v ramci BA IFF. nuda s velkym N. zostrih live kamery z Luniku IX by tento "striktne dokumentarny obraz neapolskeho podsvetia" prestal tucnym oblukom.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek