OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle je skvela informace
http://kultura.idnes.cz/ceske-revivalove-skupine-se-splnil-sen-zahrala-si-s-u2-na-podiu-p6w-/hudba.asp?c=A090720_082015_hudba_jaz
vyborny album , bez komentara, najlepsia vec magnificient, najslabsia get on your boots.
tak tak, je to málo, v dnešnej dobe, keď kvalita všade predčí kvantitu a rýchlokvasené kapely ani nedostávajú šancu, v dnešnej kľudnej a racionálnej dobe je to veru málo :-D
to je zialbohu v dnesnej dobe malo..
Neurazí ani nezvednou z židle.
chranim si psychicke zdravie zdrziavanim sa na tychto strankach. No co, oplati sa to nove U2,ci nie?
No na kazetke je to neprekonateľný War. By si sa čudoval, o čo všetko sa ja zaujímam...ale čo Ty tu, strážca "smrdutých" temnôt?
kedy si sa ty zaujimal o U2 ?, ved mas len Boy na kazete :-D
To Stray...
ohľadom recenzie, veta:" Pilotní singl „Get On Your Boots“ je snad nejhorším úvodníkem alba U2, jaký jsem kdy zažil." Neviem prečo tak tvrdo hodnotíš túto skladbu? Po x rokoch (od Popu) je to pre mňa aký taký ťahák, aby som sa znova zaujímal o U2, nemôžem si pomôcť, ale tá skladba zaváňa aspoň troškou experimentu aký predviedli v prvej 1/2ke 90.tych rokov.
První tři a achtung baby.
Asi jo, to první bylo podle mě nejlepší. Postupně šli na můj vkus až moc do popíku.
Myslim, že U2 byli symbolem 80. let, od tý doby se už spíš trápili :-).. Ale jedna z 80. srdcovek, to zase jo.
Je fakt, že nová deska není moc slaná, o mastnotě nemluvě.
Začni nejstarší trojicí alb "Boy", "October", "War" z let 1980-83 - to Ti pak skysne při poslechu novinky úsměv.:)
Taky mám co se U2 týče tu výhodu, že od nich obecně nic nečekám, takže mě můžou překvapit jenom příjemně. Novinku jsem neslyšel, z předchozích věcí mě chytne spíš sem tam nějaký jednotlivý song.
2U
Náhodou......jedno z mála alb 2U, které mě zaujalo..a to je jinak normálně moc nemusím. Dal bych 7/10, kdybych byl býval přihlášen.....
*tlesk tlesk*
Vike: navrhuji, ze dame mira, to snad bude lepsi. Ja netvrdim, ze U2 hovno nesmrdi, ale proste musim uznat, ze na novince je vsecko co U2 dela U2. Album pusobi, na me, dost neotrele a ma zvlastni atmosferu - proto je to nejsilneji vec od Zooropy.
Chapu, ze novinka muze byt pro nekoho slaba... to je v poradku..
Jaj zase nekomu sahli na modlu...
*vike samozreme, nikoliv Sicky, pardon panove
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek