OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nový Devildriver jsem dosud neslyšel, ale předchozí alba jsou v podstatě dost dobře podaná prázdnota (líbí se mi to:)), nic takového jsem na poslední desce Chimairy nezaregistroval. Zajímalo by mě pro koho vlastně hrají. Nejspíše jen pro milovníky krásné a tvrdé kytarové hry, která je také podstatou jejich tvorby, a to navzdory Hunterovým vokálním exhibicím a vražedným rytmům.
To čo som počul bolo určite fajn, lenze mne chyba u takejto kapely viac vlastny xicht. Kamoš mi pustil hned za The Infection novych Devildriver a ja som skoro nespoznal, ze hra ina kapela.
Výborné album. A taky konečně album co má vlastní nápad. Neznám jinou podobnou desku. Není pro každého a člověk na to musí mít i náladu, ale určitě se Infekce povedla.
Inak, tiež ma napadlo že to je ich "South Of Heaven" :) Ale s tým rozdielom že tento na ten skutočný nemá...
hm
mě se minulé album moc líbilo,tak jsem byl natěšenej,ale tohle je docela nuda, postupy a riffy jak tuctová core kapela. Podle mě nic moc. Vůbec mě to neoslovilo.
Diky - sedi to !
Ano, souhlasim, to album jsem zpocatku uplne zavrhl, ale tez me jaksi infkovalo(hustotou, ktera byal nesmazatelna) a skutecne se z nej stal velky klenot. Recenze hodne sedi a je jedno, jak so to moc kazdy vychvali (nekdo mozna ne tak vysoko jako Rudi), ale chvalit by se tady rozhodne melo.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek