Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
já byl nazlobenej na Rudiho, musel sem to ze sebe dostat, no mercy, no remorse
Co mam rikat ja se septikem? Uplne nas vypustil...
No vidíš a to sa Milda vyhovára, že nebolo o čom písať:-(
dada> to mi ani nespominaj, som ocakaval spomenutie v clanku...akoze kolka to obetavost v zapale hry :)
To je trefna poznamka :-)
Ale s futsalovkou by si bol po mojom nákope už kastrovaný
a vlastne, co si budem klamat: *som dal gol
;)
ale vdaka tomu skakaniu sme dali gol matadorom ;P
Klasická futbalová je na tvrdom povrchu skákajúce PEKLO! :o)
rudi myslí, že s ní spálí víc šancí, tak proto
jj
proč? jen proto že je pro línější páprdíky? :)
futsalovú mičudu by to ale fakt chcelo ;o)
DKM : no to mne ho vyndej... dyk ja to hraju kvuli vam kluci vopaleny... vitezstvi je az tresnicka na dortu, voe...
álo, pojď dělat novinky na MP a my tě vezmem do MP Matadors, zahraješ si se super hráčema a příští rok konečně zase zvítězíš
Mari -já už si ani nepamatuju, jestli si chytal za nás, nebo za matadors
!
RIP : Spise jsem uvazoval o tymu klonu DKM a jako trenera Misukozisek Bilka...
Darkmoor - [29.10.2009 14:22] : ale to by hrál Alan sám, leda by se naklonoval.
Hlavne to nerozebirejme a neberme jako vymluvu/omluvu :-) Proste z meho pohledu jsou stavajici model a uroven prekonane...
álo, já ti pomůžu - udělej si tým ze čtenářů, se kterýma chceš hrát, druhej tým bude s odpadlíků
a tvoje psychické zdraví bude (zachráněno ne, to už nejde, ale...) směřovat o procento do kladných bodů
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek