Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Eclipse ne samozřejmě..Elegy. Už to nebudu pít ani ředěný
Já začal Amorphis poslouchat někdy v době mezi Tales.. a Eclipse, takže toto je sice možná pohodové,ale bohužel také prázdné
Ja som túto kapelu objavil s príchodom tohto albumu a je to veru pohodové, vypočujem staršie veci a neskôr porovnám.
Pro mě platí předposlední Deadmanova věta. Deska je to dobrá,lae třeba taková Eclipse mi přijde živelnější..o starších dokonalý věcech Karelian Isthmus a Tales... ani nemluvě
Nejlepší skladby: Sampo, My Sun, From Earth I Rose, Course of Fate
No hurá, kurva (alias děkuju pánové).
Konečně se můžu svěřit. Nový Amorphis je podle mě podstatně lepší než Silent Waters a o něco málo silnější než Eclipse. Frontman je neskutečně výrazný (nevím, který šašo kdysi někam napsal, že se "v podstatě neliší od starého zpěváka".. tuším, že tento fundovaný názor jsem našel ve Sparku). Samotný materiál samozřejmě stylově nikam neuhýbá a jde zkrátka o moderní rock/metal s občasnými záchvěvy vzpomínek na doomovou minulost a velmi častnými (nicméně smysluplně a jemně zakomponovanými) vlivy lidové tvorby. Skladby jsou kontrastnější a nejzajímavější za posledních X let, bohužel se mezi nimi stále najde několik nehorázných vycpávek. Například jsem opravdu nepochopil, proč někoho napadlo dělat singl k nejslabší skladbě na albu (Silver Bride). Jestli tohle někdo považuje za chytlavé a snesitelné, tak potěš koště.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Vložit diskusní příspěvek