OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Eclipse ne samozřejmě..Elegy. Už to nebudu pít ani ředěný
Já začal Amorphis poslouchat někdy v době mezi Tales.. a Eclipse, takže toto je sice možná pohodové,ale bohužel také prázdné
Ja som túto kapelu objavil s príchodom tohto albumu a je to veru pohodové, vypočujem staršie veci a neskôr porovnám.
Pro mě platí předposlední Deadmanova věta. Deska je to dobrá,lae třeba taková Eclipse mi přijde živelnější..o starších dokonalý věcech Karelian Isthmus a Tales... ani nemluvě
Nejlepší skladby: Sampo, My Sun, From Earth I Rose, Course of Fate
No hurá, kurva (alias děkuju pánové).
Konečně se můžu svěřit. Nový Amorphis je podle mě podstatně lepší než Silent Waters a o něco málo silnější než Eclipse. Frontman je neskutečně výrazný (nevím, který šašo kdysi někam napsal, že se "v podstatě neliší od starého zpěváka".. tuším, že tento fundovaný názor jsem našel ve Sparku). Samotný materiál samozřejmě stylově nikam neuhýbá a jde zkrátka o moderní rock/metal s občasnými záchvěvy vzpomínek na doomovou minulost a velmi častnými (nicméně smysluplně a jemně zakomponovanými) vlivy lidové tvorby. Skladby jsou kontrastnější a nejzajímavější za posledních X let, bohužel se mezi nimi stále najde několik nehorázných vycpávek. Například jsem opravdu nepochopil, proč někoho napadlo dělat singl k nejslabší skladbě na albu (Silver Bride). Jestli tohle někdo považuje za chytlavé a snesitelné, tak potěš koště.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek