NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mari by měl rozhodně psát víc článků, tohle je na 11/10 :)))))
Vavča: s ohledem na čas to nechci slibovat, třeba o prázdninách stihnu jen pár projekcí, takže to bude asi hodně prořídlé.
Taky nechápu, že jsme považováni tvůrci a managmentem Asie za hlupáky, vždyť první i druhý díl Red Cliff by tu určitě vydělal.
Ale holt žijeme vpokleslé době, o umění rozhodují ti bubáci s penězi a právy, tohle by se mělo ošetřit zákonem, aby se filmy nekrátily, dyť to je horší, než cenzura svým způsobem. Mi připomíná, že Hrdina i řada jiných filmů šla ořezána. Nebo Tsui Hark a jeho Seven Swords mělo mít původně 3,5 - 4 hodiny a nikoliv 2,5, byť i ta cut verze je výborná mě by zajímala ta původní.
A vdalších příkladech ych mohl pokračovat. Na rejze.cz je ovšem na Red Cliff recenze, která tu sestříhanou verzi chválí, tak nevím, zda do kina jít, či nejít ono je tam fakt dost pusto.
jinak moc hezký příspěvek od Marigolda. Dotaz na na něj mám nechceš to dělat pravidleněji takové okénko? Ale že bys kromě novinek probral i starší věci, případně jestli tě někdy zaujala nějaká tv série. Rád si o tom počtu.
Pozor, ta původní verze je dvojdílná.
Škoda, že na Red Cliff nemám odvahu se kouknout (právě vzhledemk sestříhání stopáže). Ale třeba u nás jednou vyjde na DVD plnohodnotná verze a bude dobrá příležitost to napravit.. i když pětihodinový film musí člověka ubít k smrti, i kdyby byl sebelepší.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek