THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stygg: Pravdepodobne to tak bude ohladom Miška :-))))
ktory zredakcie je ten houska?
Asi sám na sobě zkoušel, jakožto bubení ka matér, tzv. headhyperblast
Mišo, teda ty to tu ale rezes... Co prispevok, to "perla"... :-))
achjo..já si myslel, že to Houska myslí vážně, a ona je to jen provokace..
Když už jsme u těch bicích. Já jsem tak trochu bicí amatér. Ale kámoš má soupravu a taky už sem si na jeho trůn párkrát sednul. Ne moc. Jen tak jsem si párkrát ťuknul. Ale jedna věc mi fakt vrtá hlavou. Zajímavý je, že nikoho ještě nenapadlo hrát hlavou. Ale vždyť si to vezměte. Hendrix hrál zubama a jak byl slavnej. Připadá mi úplně logický, že když bubeníci hrajou všemi čtyřmi končetinami, kterými se hrát dá tak je úplně logický že by měli zapojit i hlavu. Vždyť v metalu s ní stejně nesutále třepou. Tady by mohli jen trochu snížit pozici a bylo by to. Další instrumentální možnost jak vyšitá. Čistě statisticky vzato, když hraje bubeník na 100% čtyřmi končetinami, tak s použitím hlavy by hrál na 125% a to už se v tom technickém metalu pozná. Samozřejmě trochu s rozumem, že? Hlavou by se hrály jen přechody a virbl, protože činely by byly asi dost nebezpečné (jsou plechově ostré a bývají po okrajích rozštípané) a kopák, no, tam je představa hrát hlavou asi dost legrační, že ? :) Ale aby se tohle dalo, musí se utvořit zdravý návyky. Rozhodně teda žádný šprcky na paličky a rozhodně žádný kulichy (slyšíš Mindworku?). Ani kšiltovky, klobouky nic takovýho! Taky to chce mít krátké, nebo alespoň svázané vlasy, protože ty by tlumily. Ale věřím, že když by se do toho takovej Nick Barker opřel svojí pleší, to bychom všichni zírali.
ozzy
Není důležitý, jakou částí se to řeže..důležitý je pořádně a hlavně bez šprcky!!!!!!!!!!!!
Povolit šroubky před vystoupení na zrezivělých bicích umí každý blbec
A ktoru časťou tela to do nej tak silno treskol?
To Pickardino:Bubeník z Manowar je známý silným úderem.Do povědomí se dostal tím,že jednou na koncertě uhodil do soupravy tak silně,že se celá rozpadla,proto musí nyní mít speciálně vystuženou sestavu:-))
na fear factory som veľmi zvedavý ... snaď sa Dino skladateľsky nevyčerpal .
Hoglan do toho bude rezať vo Fear Factory.
..jsem byl nedavno nucen shlednou kousek videa Manowar, a ten tam do toho triskal! Ruku az za hlavu daval, az jsem se bal, ze ten vajrbl netrefi.. A, safra, technicky death metal to nebyl, no, death urcite ne, technicke vlastne taky ne.. a metal? Nevim. Vlastne si vubec nejsem jisty, jestli "reznik" dela metal, no a u Barkera bych to taky moc nevyzdvihoval, v zasade je to trigrovy sudlic (aspon co jsem videl), i kdyz docela presny.. Kdyz na tim tak premyslim.. Kollias do toho nereze, Hoglan ted uz taky ne, Derek Roddy taky ne.. Tak to asi nebude dost metal. Ale zato jsem Midwork videl ted o vikendu, a pripadalo mi to hodne dobre. Asi v tom zas bude ta subjektivita, nebo co..
:))))))))))))
nerozmyslal si o cirkusovej kariere Michale?
michal houska rulezzzz
skoro som sa rozplakal. Prisaham...
Vždycky jsem si myslel, že správnej, tvrdej, řeznickej metal je o šprckách na paličkách..co je na tom divnýho? Jazzmanům, než si veznou ty štětky, doporučuju Durex Arouser..ten má takový vroubky a na virblu to pak dělá mooooc zajímavej efekt. Jen je důležité, aby ty šprcky byly nepoužité..jinak to dost klouže a po jejich vhození do publika se člověk málokdy setká s pozitivní reakcí (viz níže zmíněný "bazmek")..pokud vám ovšem na koncert nepřijde Gaahl či Rob Blue Oyster
:))
:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Brutusáček to vystih. Hele marceli nevykládej mi tady o nějakém feelingu a takovejch kravinách. Technika to je základ. Taky jak by ne? Je to úplně jednoduchý. Umíš hrát - hraješ, Neumíš hrát - hraješ taky, ale blbě. Vezmeš za struny, nevezmeš za struny. Třískneš málo, třískneš dost. Feeling je pro puberťáky a takový ty divadýlka s házením hlavou a stříkání prasečí krve. To je kindr surprise metal. Dospělí lidi chtěj slyšet pořádnej metal. Technickej, soustředěnej a dobře ozvučenej, nějakej feeling je nezajímá. Až budu chtít show půjdu do cirkusu. Kdo umí hrát, hraje a feeling nepotřebuje. Abych ti to ilustroval na přikladě tak ti povim že sem jel včera až od nás z Náchoda abych ty Mindwork shlídnul a řeknu ti že se přesně potvrdilo co sem tu včera psal. Hrála před nima kapela, akusticky čili žádnej hukot, hezká buchta za mikrofonem, bez basy, ale byl to metal! Proč? Protože ten bubeník do toho třískal a nebál se toho. Hrál na takový velký úzký bubny a bez paliček, šel do toho kloubama a nebál se toho. Bubeník Midnwork? Normálně sem nevěřil vlastním očím. Ten týpek si na technickej death metal navlíknul na paličky nějaký bakelitový šprcky. No to je pak jasný že do toho nemohl pořádně třísknout a to je právě ten velkej problém tý kapely. Se divim že nehrál s těma štětečkama z jazzu... Ale on se k tomu časem dopracuje, tihle týpci co hrajou metal ale myslí jazzem, to je ztracený. Prostě hraješ technickej metal, hraješ technicky metalově a že hraješ jazz do technickýho metalu. Právě proto si myslim, že nějakej větší řezník jako Barker by kapele prospěl. Jinak to bylo slušný. Mladý kluci v kapele ale v publiku byly i starý páky 35+ a to jasně značí že to za to stojí, protože i zkušení posluchači si to v jejich hudbě prostě najdou. A za pár let když vydrží to bude teprve žrádlo. Když si bubeník koupí normální paličky. Tak si představuju jak stojim v hale pod pódiem celej natěšenej a po koncertě jak se rozhatujou paličky mi přistane na hlavě takovejhle bazmek. Brrr.
:D
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek