Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No treba ja! ;-) ale prisel na chut takovym zpusobem, ze jsem to jednu chvili nemohl vubec sundat z usi a poslouchal to naprosto vsude, az se stalo to nevyhnutelny a to, ze se mi to docela oposlouchalo :-)
Tady je vidět, jak má každý jiný názor. Třeba já a spoustu mých známých přišlo desce na chu´t hned na první poslech :)
Rakva: Já si na ně spíš skočím do Říše, což mám co by kamenem dohodil...
já je mám tak nastejno s tím, že novinka mě ze všech baví nejvíc...
Tak kukam, ze koncom oktobra by mali byt vo viedni aj budapesti. Neviem, ci niekoho ukecam aby sa pridal na koncert? Stone ides? :)
Teda tenhle rádobyvtipnej styl recenzí je strašnej! Jinak deska vynikající. Taky si myslím, že je to lepší než DIAC. Dokonce asi i než HS 05. Nepřekonatelná je ale stejně Bad Sneakers...
Tento som este nepocul, ale myslim, ze Hardcore Superstar je omnoho lepsia doska ako Dreamin in a Casket.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek