Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To souhlasím, patřím k fanouškům jejich nové tváře. Desky jako Infest mě svého času tak moc sraly stejně jako díla od Limp Bizkit, Static X a dalších těch nu-metalových nadnešenců. Prostě to beru tak, že PR dostali rozum
Presne tak. Dojst v roku 2009 s imagom a hudbou inspirovanou 80 tymi hairmetalovymi kapelami ako Motley Crue je dost zle. Normalne by ma to vobec nesralo, kedze takymto sragoram sa uplne vyhybam tak ako to len ide, ale od Papa Roach by som cakal trochu viac. Nebudem sa stale odvolavat na Infest, ktory si s chutou vypocujem aj dnes, lebo to nema zmysel. Proste PR uz maju inu muziku a hlavne inych fanusikov.
Že nu-metal už umřel je pravda, ale to, co hrají teďka, už hnije tak dvacet let.. i když předchzoí dvě desky byly v pohodě.
Přesně tak, teď jsou konečně Papa Roach o něčem. Je vidět, že na pánové Neil, Sixx, Mars a Lee mají dobrej vliv. A jejich nu-metalová srágora? Dávno zapomenutý a dávno mrtvý styl.
U PR je pro me zajimavejsi ta rock and rollova perioda(cili Getting Away With Murder a opevovany prechudce), ktera mi vlastne pomohla najit tu jejich nu-metalovou tvar. Jakozto me nu-metal v podstate vubec nebere vcetne vsech tech ikon (LB mezi ne rozhodne patri). Proto jsem i zminoval, ze by PR mely zacit ten jejich rock and roll zase nejak s necim mixovat. Nu-metal pomalu ale jiste chcipa, nicmene by mohli opet zahustit viz. Infest nebo zpomalit viz. posledni a hodne dobre album od Sevendust. Zmena v pojeti tvorby je proste nutna.
PR vsak porad pro me vychazeji nejlepe z tech kapel, kteri se u nu-metal nejak otrely(a ktere nebudu zbytecne komentovat).
Na zivo jsou pry porad dobri - videl jsem DVD Life and Murderous a melo to opravdu koule - jediny report co jsem cetl o jejich prazskem koncertu, take chvalou nesetril, i kdyz recenzent je taky vyznavacem jejich nu-metaloveho obdobi.
stray....
nooo ide o to že Nu - Metal bol moj vstup do tvrdej hudby, ked nepočitam GnR, Nirvanu a scorpions....každí to mame inak no :)
Na Infest MI PR srali, kratke ucesy, kapsace, nu-metalove bratky, nasranost = na-pi-cu! Pak zacali gelovat a objevili kozene odevy a melodie, bylo to dobre a cool, momentalne stagnuji, ale furt lepci nez nu-metal. :) Zalezi na pohledu kazdeho, prejem prijemny poslech. :))
Mne sa tiež pačil INFEST ...tie novšie ma akosi nezaujimaju ....táto kapela už ide akosi mimo mňa...
Ani LP ani PR neni nic moc. LP som mohol tak maximalne na Three Dollar Bill Yall a na Significant Other. V kazdom pripade Infest bol namakany album a fakt nechapem jak sa zo svabov mohla stat takato sracka. Chalani si mali aspon zmenit nazov, lebo vo mno mne Papa Roach stale evokiuje skladby ako Between Angels and Insects, Revenge, Snakes alebo Never Enough. Ne tento pritepleny hard rock
LB boli sú a budú vždycky lepší ako PR
Pred par lety jsem si Papa Roach taky obcas pustil a je to prijemna muzika. Po novince se ale asi schanet nebudu a ten zpevak na zivo umi byt pekne trapny. >D
nn, to pisem preto, lebo infest je album, ktory sa mi paci :)
Archangel: A to jako píšeš naschvál nebo co? :-))
no pocuvat sa uz asi nedaju ani jedna z nich, ale od papa roach bol aspon dobry infest, potom to uz slo do kopru a tie posledne dve dosky som hned aj vyhadzoval, ako sa to nedalo pocuvat
LB nebyli nikdy lepší než PR. Pravda, do roku 2001 se nedaly poslouchat obě kapely, dnes už jen LB.:)
...ano - "byvali". Dneska je to vsechno stejna mrdka.
Limp Bizkit byvali samozrejme daleko lepsi a poslouchatelnejsi nez PR :-)
lol Papa Roach, to uz muzete rovnou recenzovat Limp Bizkit:p
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek