Pro mě vrchol Mithras. Originální pojetí death metalu, ocenil jsem hráčskou virtuozitu protagonistů (i ten bubeník hrál parádně, nemusí to nutně být deathový kulomet), kytaristovy hammeringy vyčnívaly nad všechno.

U Cynicu mě mrzelo, že hráli až jako poslední. Bylo pozdě, navíc mě bolela hlava a neměl jsem energii na to, abych se ponořil do jejich progresivních postupů. I tak vysoká kvalita.

Brutal Truth se mi líbili nad očekávání, technicky výborně zvládnuté zpěvák sympatický showman, I killed my family představovala špičkový závěr.

Jak po skončení programu trefně poznamenal Gorth, Orphaned Land ukázali, jak dělat folk metal, Turisas ukázali, že tudy opravdu ne. Izraelce sice vůbec neposlouchám, ale nad očekávání mě bavili, příjemný koncert, příjemné melodie, navíc velmi vkusně a decentně zapojená ta folklórní stránka věci.
Turisas = naprosto nezajímavá hopsa hejsa šaškárně, tak první song dobrý, druhý už slabší, pak nehorázná nuda, povrchnost v tom nejhorším slova smyslu. Fakt že nel.

O The Lucifer Principle jsem psal, pro mě příjemné překvapení festu, sympatický set, kvalitní kytary.

Plny suhlas s Morbom co sa tyka Orphaned Land, Mithras aj Turisas.

Najlepsia kapela dna pre mna Orphaned Land.
Skoda Cynicu.
Turisas strasna prdel, ked to clovek nebere vazne.

THE LUCIFER PRINCIPLE - úsměv, kontrabas a mrdkózní det
WAR FROM A HARLOTS MOUTH - poslouchatelná věc, slušný zvuk
DARKANE - první kapela na kterou jsem se skutečně těšil bohužel zklamala, úplně zanikly melodie, jedna z kytar nebyla vůbec slyšet
SADUS - jsem si vyslechl z druhé stage, kde jsem si držel pěkné místečko na RCH a musím uznat, že mě zaujali a určitě si od nich něco seženu
ROTTING CHRIST - nezklamali, potěšil jak zvuk, tak setlist, sestavený převážně z novějších skladeb; klidně bych si dal čtvrt-hoďku navíc
MADBALL - jdou mimo mě, ale podlě reakcí diváků usuzuji že zahráli dobře
ORPHANED LAND - po dni plném agresivní hudby působily převážně klidné písně OL jako balzám na (d)uši. Zejména pasáží kterým dominoval arabsky laděný zpěv plný typických kudrlinek jsem se nemohl nabažit
PAIN - mě hodně bavili a nestydím se za to:)
BIOHAZARD - z čiré zvědavosti, prost očekávání, shlížím první tři skladby, během kterých mi dochází že toto nebude můj šálek...ořechové
CYNIC jsem si nechal kvůli odsunutí na příliš pozdní čas ujít.

THE LUCIFER PRINCIPLE: Viděl jsem jen asi 3 skladby a souhlasim s RIPem. Kontrabas je tam jen pro vizuální show a krom toho se na pódiu vlastně nic nedělo (ani hudebně).
WAR FROM A HARLOTS MOUTH: Vůbec jsem nevěděl, o co jde a milé překvapení. Vydržel jsem do konce a vůbec se nenudil. Doma si to nepustim, ale živě mě to bavilo (dost možná je to tím, že coreová masáž byla teprv před náma a ještě jsem tím nebyl přesycen).
SADUS: Kapela SADUS dokazuje, že existuje dobrý důvod, proč je old-school OLD-schoolem. Křečovité vystoupení se zoufale špatným (suchým, měkkým, slabým) zvukem bez charismatu, bez šťávy, bez energie. Jo, jedna píseň mě vlastně bavila.
ORPHANED LAND: Mile překvapili. Oproti nevýraznému vystoupení v roce 2006 zlepšení o minimálně 300%. Všechno šlapalo, jak mělo, rozhodně (pro mne) vrchol prvního dne. Nové skladby vyzněly trochu nevýrazně oproti peckám z "Mabool", ale to může bejt taky tím, jak máme všichni ten "Mabool" pěkně naposlouchaný, že? :)
TURISAS: Šel jsem na to s tím, že se zasmějem na nějakou veselou pakárnou a přesně to se zadařilo. Když to člověk nebere vážně, skvěle se baví. Trochu jsem se bál, že to budou vychlastaný hlavy, co předvedou totální průser, ale všechno bylo v pořádku včetně zvuku. Z mojí strany spokojenost, komediální vsuvka se vydařila.
MITHRAS: Šel jsem se podívat jen na kousek a zase jsem odešel. Oceňuje experimentální hrátky s melodiemi a (dis)harmoniemi, oceňuji originální vyznění, ale na mě to prostě zoufale nefungovalo. Rozsypané bramboroidní bicí se zvukem o síle cvakání nehtů o stůl, do toho (bohužel) dost výrazná basa, která svým bigbítovým pojetím vše srážela pod zem a nad tím vším vynikající zajímavá kytara. Dohramy to znělo jako tři lidi, kteří absolutně netáhnou za jeden provaz a každej si na svym písečku hrabe co umí, jak umí. Jak řikám, oceňuji originální vyznění, ale metalová kapela, která postrádá rytmickou sekci, u mě prostě moc nefunguje.
CYNIC: ...mi bylo hrozně líto. Občas haprující hlasitost té či oné kytary by ještě takové neštěstí nebylo, ale zpěv, který průběžně mizel a s hlasitým lupnutím (které vždy nepříjemně bodlo do uší) se zas zničehonic vracel, to byla skutečná tragédie. Rád slyším/čtu, že lidi si jejich set i tak užili. Také jsem rád sledoval, jak se ctí kapela se všemi problémy bojuje. Škoda, mohlo to být určitě skvělé.