Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zároveň je to menej chytľavé ako predchodca, ale to je v tomto prípade pozitívum.
Perfektná vec, rozhodne jeden z albumov roka. Celkový dojem mi dáva pocit, akoby som stál pod veterným mlynom a ten už už ide na mňa padnúť. Je to masívne, epické s hustou atmosférou. Kompozične dosť komplikované aby ma to zabavilo na dlhšie. Proste krása.
"modrený" bylo lepší. Jinak je to velké pozitivní překvapení..i s prvky typicky francouzského metalcoru, takže ani to není od věci
*moderný
Ja tomu hovorím modrený technický metal.
Progres?
Nechcem sa v tom príliš vŕtať, nech si každý "škatuľkuje", ako uzná za vhodné, ale práve v spojitosti s Hacride by som o metalcore nehovoril.
Hodne zajimava deska, nejsem priznivec metalcoru, ale ty epicke vychytavky mi hodne voni. Zatim jsem ve faci ocumovani.
Album opravdu budi respekt, je jsem porad v te zminovane namlouvaci fazi. Na druhou stranu si ted myslim, ze je to s tou epicnosti az na hrane s udrzenim koncetrace. Holt namluvy..
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek