OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
sklamání a to velké
doom of destiny je hodně dobrý, paradise in flames je neskutečně nádherný, ale utopia je odvar, který mě hodně sklamal :o((
Domm Of Destiny vs Utopia
...po takom kvalitnom vykone aky predviedli na albume d.o.d. som s napatim ocakaval ako bude zniet novy album ale po vypocuti davam skore 5:2 pre d.o.d.
...skladba father´s eyes ma zakladnu melodiu refren ktore si zapamatate aj keby ste mali modru knizku na pamat -)))
SLušné album
Sic má album 3 slabší články celkový dojem je dobrý, závěrečná pecka je opravdový klenot. Slušná recenze.
Dobrá práce
Axxis na své novince opět předvedli, že jim rychlé a přitom velice melodické skladby sedí a tahají z rukávu jeden hit za druhým. Na novince mi sice na první poslech poněkud scházely pěvecké duely Bernharda a Lakonie z předchozího alba "Doom of Destiny", ale skupina se asi nechtěla opakovat a tentokrát je ženský vokál pouze doplňkem v několika (málo) skladbách. O to více si zazpíval Bernhard a jeho výkon je vynikající, ostatně jako vždy. Výborné album, které rozhodně stojí za opakovaný poslech.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek