OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Udo pro Spark 11/2009 k Eat The Heat: Velmi dobré album Accept, na němž jsem nezpíval.
...
Vaša debata ma donútila poobzerať sa po Eat the Heat, pretože som ho doteraz ignoroval... Musím uznať, že pravda je kdesi v strede... hudobne to znie dosť zaujímavo (hlavne gitarovo), ale chýba m,i tam to "mrazenie", ktoré som vždy pri počúvaní Accept pociťoval... Taký neškodný americký hard n´heavy...
Ten člověk píše recenze takových hnojů, že by se jich i stará Škopková lekla a vy na něj takhle, holoto sedlácká???
Louisova syntax je velmi propracovaná, milujeme jeho věty přes půl článku. Pozná se v nich analytický mozek kapitána.
Recenze
Ten článek se čte hrozně. Příště doporučuju jej psát před vysráním. Bude tam stejný hovno, ale daleko stručnější.
to daveyy tak Death Row zrovna nemusim, je to sice Accept, ale bez všech vyhrávek, které ty ostatní alba zvedaly hodně výš. Jinak Eat the Heat si mi taky nelíbí.
aha
tak to jo, to je pravda, teď mě to teprve trklo.....
Tomu se říká "využívat všech možností českého jazyku"
Homeless
např. o tomto "A když jsem si mimochodem do tohoto jednoduchého vzorečku jen tak pro zajímavost dosadil i „Mastercutor“, musel jsem se (byť bez nastoupené jednotky) pochválit, neboť výsledné číslo se velmi blížilo mému původnímu hodnocení, vyčíslenému čistě na základě tehdejšího prožitku." To musela být fuška toto sesmolit.
a
vo čem to blábolíš ptáku?
Autore
Cituji "Pravda, v recenzi na minulé album „Mastercutor“ jsem si neodpustil pichlavou (a nepochybně také oprávněnou) poznámku směrem ke smyslu naslouchání ...".
Směrem k recenzi, co se týče smyslu naslouchání, nemám signály, že bych si neodpustil pichlavou poznámku k Tvé větné tvorbě.
TURBO
No pro mě je Turbo vynikající album který jsem pochopil až později, to jsem ale u ACCEPT do dneska nedosáhl. Deska mě prostě nezní Acceptovsky což je u ACCEPT docela problém :-) I když změna nastala i u samotných original ACCEPT takové DEATHROW a PREDATOR jsou už taky dost jinde. Ale s UDO pořád stravitelné.
S tím Turbem to není špatný příklad, nicméně Eat The Heat zní (podle mého názoru) daleko tvrději.
Myslel jsem samozřejmě alba uváděná Demonicem, nikoli poslední dvě desky U.D.O. Ostatně tam jsou prodeje v rámci možností asi slušné, když se Udo vykašlal na další comeback:)
Eat To Head
Tak to je přesně ono - uhlazenější produkce. To je ten kámen úrazu proč to nefungovalo. Já jsem si jistý že kdyby to album nazpíval UDO byla by to jiná historie. A srovnávat úspěšnost dnešních alb UDA s tehdejší situací kdy byl ACCEPT na vrcholu zájmu a přesto vybouchnul je přinejmenším nefer..
Death Row??? Predator?:)
Generation clash, turn the wheel a hellhammer su velmi slusne songy, Eat the heat je kvazi acceptovske 'Turbo' - natocene s rovnakym cielom a dopadlo aj s rovnakym vysledkom (USA)
Propadák to komerčně bezesporu byl (ostatně i dvě poslední alba s Udem nebyla komerčně příliš hvězdná) , ale album je to výtečné, schválně si ho pořádně znovu poslechni. Reece je dost silový zpěvák, Hoffmann odvádí výbornou práci, a rytmika představuje typický, valící se Accept. Jedinou změnu lze spatřovat (slyšet:)) v pompéznější, resp.(jen o něco) uhlazenější produkci.
to Pekárek
Nechci ti brát tvůj názor, ale ACCEPTI bez UDA se ukázali jako naprosto neperspektivní!! Proč asi to skončilo jednim albem ha! Bez Uda to nemělo naprosto žádný koule, proto! A můžeš to obhajovat jak chceš. Asi jsi jeden z mála komu se Eat To Head líbí ale to nic nemění na tom že to byl bez UDA propadák..
Jo, a UDO po Timebomb už stejně jen paběrkuje:)). Dieth byl maniak.
Sorry, tohle snad nebudu komentovat, Znáš Poison? Nic proti nim, ale Eat The Heat je kurva Accept!!!
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek