Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vitaj, uz len ty si tu chybal so svojim posolstvom a nadhladom starsiny. Oléé...
No ,jéje
Tak tady tak pročítám tu debatu všelijakých onanimů,a je mi z toho zle.
A co prý to letos všechno vyšlo? A je lepší Metallica,Megadeth nebo co ?
Tady jsou prostě nový nebo starý Slayer , a nazdar.
Chceš , nechceš ?Po měsíci co je mám doma jsem si je pustil právě teď,ač poprvé , užívám si to.
A este dodam, ze mne ako dobry vtip pride niekto, kto ma avatar albumu Megadeth a nedajboze objektivne hodnoti kapelu Megadeth...
Endgame nie je monotonny, ale nudy a obycajny. Proste cely Mustaine.
Endgame od Megadeth je monotónny?? dobrý vtip:)
parádní
album a dobrá recenze
Novy Testament ma PODLA MNA ten isty problem ako novy Megadeth, monotonne od zaciatku do konca.
tak třeba loňský Testament je daleko lepší než metallica či tento slayer....
Myslim, ze v tomto roku vyšlo par albumov, ktore su bez debaty lepsie ako tento Slayer. Spomeniem Megadeth, novy Overkill, či hlavne kapela TENET, ktora podla mna vydala the best thrash album,ktory som toho roku počul.
8/10
Mne sa novy Slayer paci. Nic nove, ale presne to, co som od Slayer cakal. Mam ich rad takych, akych ich poznam. Spokojnost...
brutusacek - presne tak... K Thornovej recke neni co viac napisat....
Thorn to vystihl nejlíp
Vlastne je mi jedno co pises.
Co sa tyka Slayeru . Album sa mi paci, cakat od nich nieco nove mi pripada zbytocne.
A jé jé..pan mudry
Zlaty Hans, recka nepotrebuje moj koment, zial, diskusia ano. Kokocky sa pytas, dostanes i kokocku odpoved...
No já právě nevím proč vůbec poslouchám jakoukoliv desku Slayer, metalovou muziku vůbec a hudbu všeobecně, prostě "tu je" něco, co mě na Slayer svým spůsobem fascinuje.
Jen jsem chtěl říct, že pokud se nový Slayer někomu zdají divný, tak o tom pro mě Slayer právě jsou.
Třeba cestu k prvním dvěma albům jsem si dláždil delší dobu, bral jsem je jako nedokonalé oproti třeba Reign In Blood a dneska si je poslechnu se stejnou úctou jako desky mladší.
Slayer sa nikdy nevnucovali a nikdy sa nikomu neprisposobovali. Oni si stale idu to svoje a maju vsetkych niekde. Novy album sa mi paci 7/10
...onanym, ked to nepotrebuje tvoj koment, naco to potom komentujes??
Ak ti ostali jedine tie bubny, tak potom netusim, ze co vlastne pocuvas na novom albume...
Slayer mi přišli vždycky divný, zpěv jako od nastydlého Halforda, sóla jsou psycho, jako by snad ani neuměli pořádně na kytary, muzika celkově ztřeštěná, neučesaná, někdy zabijácká jen proto, že hraje Slayer, texty píše uchyl, to je nad míru jasné, jedině ty bubny jsou normální.
A tohle je přesně ten důvod, proč máme Slayer rádi.
Zabte mě, ale mě se nový album líbí !!!!
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek