OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano nabubnoval to. Cital som o tom uz skor. Wacholz bol uplne mimo po smrti mladsieho Olivu a zvysok kapely bolo na tom podobne. Jon uz bol vlastne nie clenom Savatage ale rozhodol sa pokracovat aby si uctil pamiatku brata. A tak pouzil material Handful... ktory mal byt jeho solovkou......ja dufam ze Savatage este nepovedali svoje posledne slovo aj ked Jon Olivas Pain je uplne fantasticka nahrada !!!!
Handful of Rain, written by Jon Oliva and Paul O'Neill. Although the album is technically a Jon Oliva solo album, with Jon handling all instrumental duties except for vocals by Zachary Stevens and lead guitars by Alex Skolnick, the record was released under the Savatage moniker with bass and drum credits given to Middleton and Wacholz respectively
fakt to Jon i nabubnoval?
já přemýšlel, že kvůli nim na ten proklatý Wacken pojedu a je asi dobře, že jsem na něj dočista zapomněl..., tohle bych zřejmě hluboce olitoval
Všechno to hráli strašně pomalu a přeslazeně. Takový karneval s cukrovou vatou! Čekal jsem normální koncert Sava s klasickým logem za zády. A podle prvních ohlasů, nejsem sám.
ciwe, tak to fakt nasere :(
Tak slavný comeback na Wackenu byl pěkný podvod na fanoušky! Trans-Siberian Orchestra hrající skladby Savatage! Jon Oliva a Zack Stevens víceméně hostovali! Vlnící se zpěvačky, houslista a vícero zpěvaků má být Savatage? To byla kapela o energii a né nějaký posraný muzikál! Na tohle se mohli vysrat a neplést fanouškům hlavy! Ale přilákali více lidí na legendární značku, to je dneska nejdůležitější! Takhle nasraný jsem nebyl pěkně dlouho!
Jinak vkusné recky starých alb Savatage se dají najít zde
http://www.metalforever.info/article.php?id=897
Přesně tak. Savatage=Criss Oliva! Proto žádný comeback nebude, Jon má stejný názor. Jako kdyby Maiden hráli bez Harrise.
Já si spíž jen tak povzdech. Vím že tu Stray není. Cris Caffery je skvělej. Myslím že jako kytaristu ho tu nikdo nepodceňuje. Akorát holt hraje v kapele ve které kdysi.......Chápeš? Je to stejné jako kdyby teď nastoupil třeba k PANTEŘE. Dimebag byl je jeden......bla, bla....
Pokud je mi známo, tak po neshodách s redakcí metalopole se Stray trhnul a už sem články nepřispívá.
Mrzí mě jak se tu kydá hnůj na Chrise Cafferyho. Pokud vím, tak si ho do kapely vybrali právě bratři Olivové, tehdy to rozhodně nebyl "nájemný hráč placený za sóla". Já mám tedy hru CC moc rád.
http://en.wikipedia.org/wiki/Chris_Caffery
Nic.......a zase nic. Kde je Stray kdyz ho clovek potrebuje?
Stále nic?
Safra, proč tady ještě někdo nerecenzoval legendární díla jako Hall Of The Mountain King, Gutter Ballet, Streets a Edge Of Thorns???
Pitrelli je přesný případ nájemného hráče. Zaplatíš, zahraje cokoliv, ale necítí to. A hlavně to je tělem i duší hardrocker. To bylo jasně vidět v Megadeth.
...ja aj tak verim ze sa daju este dokopy a taky Al Pitrelli ten to vie tiez a je podla mna ovela lepsi ako Caffery......aj ked Criss bol len jeden
Ano, po smrti Crisse už to bylo jinde (kytaristé byli placeni už jen za sóla, nikoli za pořádné riffy, které by prznily Jonovu pompéznost), což si ostatně nakonec uvědomil asi i Jon, a proto pokračuje už jen pod hlavičkou, která jeho nynější tvorbě sluší podstatně více.
Mám pocit, že spolu s Crissem odešel i pravý zvuk Savatage. Masivní riffy a geniální vyhrávky včetně sól. Po Edge už to je v podstatě nabroušenější hard rock. Vlastním několik dobových rozhovorů s Crissem z turné Edge 93 a všíchni novináři se strašně divili, jak můžou pokračovat bez Jona. Odpověď Crisse byla jasná a výstižná. "bez Jona můžou Savatage pokračovat, ale bez mé kytary ne!" To byl taky hlavní důvod rozchodu v roce 2002. Podle Jona už to prostě nebylo ono a Caffery při vší úctě na Crisse nemá. Sám jsem je tehdy viděl asi 3x i s Watersem. Jsem zvědavý na případný comeback.
Já myslím, že celá éra 1987 - 1999 je bezchybná (desítka pro Streets a Edge je samozřejmost, možná i DWD)..., to, co přišlo před tím moc neznám a Poets and Madmen se mi zatím moc pod kůži nedostalo...
Osobně mám nejradši Gutter Ballet. Ale v podstatě nemají slabé album, nedávno jsem sehnal Sirens - byli dobří už tehdy. Criss tam předvádí velké věci.
Podľa mňa s Crissom neodišli prima nápady, len tvorba Savatage dostala iný rozmer (netvrdím, že lepší), ale stále má poznávacie prvky Savatage....
k.eight.a, v pohode, s radosťou súhlasím... ;-))
za zmienku stojí aj Dead winter dead, aj keď na ten musím mať náladu, aby som si ho naplno užil.... A spomínaný Edge of thorns je tiež skvelý album - prvý čo som od nich mal na cd...
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek