Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Limitka dnes došla a na první poslech zatím velmi dobré a řekl bych, že se to ještě zlepší.
Album je to skvělé. Dnes mi poslali limitku This Mortal Coil, tak snad brzy dojde.
nuda, asi som hluchý :(
Co sa tyka Dream Theater . Posledny album Black Clouds atd.Je vyborny...Hoci som spociatku hovoril, ze je to nuda, zapocuval sa a zistil , ze je skvely a nadpriemerny album. REDEMPTION vsak nahrali nieco este viac kvalitnejsie..Neuprimnost,a ko tu nejaky rýpal napisal nevidim. 11 bodov z 10-tich..!
Inu...Dream Theater tras sa...Dobry album...
Opravdu intenzivní záležitost - vynikající deska, někde mezi 9-10, ještě si to musím párkrát poslechnout.
Pre mna fantazia.
Tak to som uz od Progress metalu necakal ,ze sa takto pozastavim a nadchnem.Su prej v Plzni treba zvazit ci neist. :)
K DT se tady vyjadřovat nebudu, ale Snowfall je naprosto peckoidní album. Krása.
Ja myslím, že si z diskografie Dream Theater môže každý pre seba niečo vybrať a to je tiež plus...pre mňa sú najlepšie Awake, Falling Into Infinity, Metropolis Pt.2 a Octavarium, ale rešpektujem ak sa niekomu páčia iné albumy. Nie je to nič iné, ako vec vkusu...
Krásná práce, netřeba nic dodávat!
první disk je takový dost problematický, to bych chápal, ale disk druhý je čistá pohádka :)
Six Degrees nepovedený vtip? Inu, Stray. :))
Nepovedená ve smyslu - NUDA, už je toho příliš. :-)
Hele, jak kdy. Některá alba DT beru jako hodně nepovedený vtip (Six Degrees Of Inner Turbulence), jiná naopak jako adepty na TOP příslušné dekády (Images And Words). Z mého pohledu byla u DT celá 90tá léta povedenná a krom Octavarium celá tahle dekáda naopak nepovedená. :-)
Jenže DT jsou i písničkoví, jinak by nikdy nemohli být tak úspěšní. V tom také spočívá jejich kouzlo. V té hromadě tónů je téměř vždy ukrytá silná píseň. A tu onanii, přesněji exhibici, dokážou stále ještě náležitě podat.
Co je na exhibici povinného? Je na každém jestli chce dělat písničky nebo onanistický sračky.
Ano, Falling a Octavarium se v tomto bodě (snaha o větší líbivost, resp. písničkovost) protínají. I z hlediska "povinné" exhibice jsou to velmi umírněná alba.
ja tiež
Falling Into Infinity je parádní deska, mám jí určitě radši než Metropolis Pt.2.
LaBrie sa v rozhovoroch vyjadroval skôr o tom, že ich do toho tlačilo vydavateľstvo a takmer sa vtedy kvôli tomu rozpadli. Takže možno aj mali v úmysle byť "radio friendly" ale niekto im pritom stál za chrbtom. :) "Radio friendly" sa im podľa mňa v plnej miere podarilo byť na Octavariu.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek