VEIL OF CONSPIRACY - Shape of Grief
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Retro jak řemen, supr se vším všudy, vokály nevyjímaje... krásná reminiscence na staré AMORPHIS, Elegy a Tales.
Vokály jsou právěže skvělé. Hrozně mě to jako celek baví.
Podľa mňa je to dosť fajn.. EP bola spolovice vykrádačka novšej éry Amorphis, album našťastie znie trochu inak
já
se na desku moc těšil. LP mě pěkně navnadilo, ale po asi týdnu poslechu mě CD přestalo bavit. Hrozně mě serou pasáže kde zpívají čistě. Škoda. Vypadalo to nadějně.
tohle EP je super na druhou stranu, jen hodně jiný než album, který mě zklamalo.. no co už, tak maj rádi Jethro Tull no.. kdo nemá..
Podle mě album stojí tak trochu za hovno, ale jak je ctěná libost :)
Album je moc dobrý. Recenze již brzy...
fantasticke EP ktore bolo este prekonane plnym albumom...
hrozné
nič extra, ale dá sa
no
já nevím, mě to přijde parádní CD.......asi jsem staromilec.....já o tomlhe mini CD četl na Lords of Metal a tam to hrozně chválili. Těším se na desku.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Vložit diskusní příspěvek